AROOO aneb Spartan Race Sprint

01.05.2018

Gábi

Na první pohled nemohl být větší rozdíl mezi podmínkami závodu Spartan Race. Ač v obou případech jsme absolvovali variantu Sprint (tedy alespoň 5 km a alespoň 20 překážek, v reálu 9 km běhu a 22 překážek), tak bylo jasné, že tohle nebudou dva stejné závody. 

V říjnu 2016 bylo 8 stupňů a pršelo. Už od předchozího dne. Což by se mohlo zdát jako nedůležité, ale roli to sehrálo. Když jsme totiž odcházeli z baru, kde jsme si dávali drinky na kuráž, pršelo tak, že jsme bez deštníků nemohli odejít. A tam jsme obsadili čtyři barové židličky hned u dveří (abychom sledovali stav počasí) a vesele pokračovali v drincích. Letos, kdy zima přešla rovnou do léta, bylo počasí na jedničku. To je u závodu, kde se brodíte vodou, bahnem, plavete a pak v tom mokrém oblečení běžíte dál, dost zásadní. Nebudu to popisovat do detailu, ale shrnu to asi takhle: letos k nám (konkrétně ke Kačce) nepřiběhli žádní záchranáři, aby mrtvolně bílé postavě s modrými rty poskytli první pomoc ☺

Dalším zásadním rozdílem bylo místo konání. Zatímco se první závod "Liberec" odehrával v přírodě kolem Vesce, sobotní závod byl umístěn do Kutné Hory, a to se startem přímo na náměstí. No a pak jsou tu naše zkušenosti. Při prvním závodě jsme měli v týmu kamaráda, který se až večer v baru zeptal "co že jsou to vlastně ti angličáci" a když viděl na místě několik přihlášek, tak se divil na co že jsme ho to vlastně přihlásili, jestli on si to neměl nejdřív zkontrolovat ☺ Letos jsme už ale byli ze 3/5 zkušení Spartani, zatímco před rokem a půl byly zkušenosti týmu v poměru 0:4.

Co bylo oběma závodům společné, byli naši fanoušci. Jak za velmi nepříznivého počasí, tak v sobotní letní pohodě za námi přijeli z blízka i z dáli a fandili, podporovali a fotili. Kamarádi, rodiče a nově i potomci ☺ Za to, že za námi jedou za každého počasí a do různých destinací, jim patří velký dík.

K samotnému závodu... za mě byl ten letošní víc běžecký, i když to je možná dané tím, že byl více rovinatý a podmínky pro běh byly lepší. Možná i my jsme se za tu dobu v běhu zlepšili a zvládáme ho i za jiných okolností než jsou jen "dokonalé, rovinaté a jasně čitelné úseky s předem známou trasou". Haha. Překážky nebyly všechny stejné. Díky tomu jsme ušetřily s Kačkou 30 angličáků oproti minule. Zato David, který je třetím členem týmu, který absolvoval oba závody, jich ušetřil víc, byť nemáme nejmenší tušení, kde potrénoval o tolik líp než my. Pro nás dvě jsou zatím nepřekonatelnými překážkami ty disciplíny, které se spoléhají jen na ruce. Takže ručkování přes "žebřík", monkey bar a šplhání (jáááásně, tady si můžeš pomoct nohama, ale nejdřív tu techniku musíš umět!!!). No a k těmhle třem jsme si šmikly angličáky ještě za oštěp a "kladinu". Ale u tý se nás musím zastat (NE SE VYMLOUVAT), že tím, že byla tahle disciplína místo kůlů, tak se trochu stáváš závislým na tom, kdo jde po vedlejších lávkách. Protože celá konstrukce je spojená v jeden celek a jak jeden spadne nebo se zakymácí, pocítí to všichni. A když to nečekají, spadnou. Stejně jako naše celá dámská část týmu. Překážky, které mě nejvíc bavily a nebo přišly nejvíc vhod...? Kupodivu plazení se potokem pod ostatným drátem. V tom vedru to bylo fakt osvěžující. A taky přelézání šikmé A stěny z jedné strany na druhou, přičemž se držíte rukama v dírách stěny a nohama můžete dělat cokoliv (ideálně se zapírat), jen se nedotknout země. A nejvíc mě pobavilo spojení nohou gumou a přeskákání půlky parku včetně překážky "dřevěná zeď". Kačka krásně mrskla obě spojené nohy bokem přes zeď, což bylo nejlepší řešení. Já, NECHÁPU PROČ (nejdřív si to zkuste než se budete smát) jsem to taky takhle nedala...takže jsem nakonec zvolila taktiku (no jasně, určitě jsem měla v tu chvíli čas a morál promýšlet jednotlivé taktiky ☺) dostat hlavu a napřed před zeď a nohy pak v choreografii "PYTEL PÍSKU" žuchly za zbytkem těla na zem. Zvednout se, nabýt ztracené vědomí, rozkoukat se kam se skáče dál a ... TAM DRUHÁ ZEĎ. Auuu...

Celkové hodnocení? Letos počasí lepší, čas lepší, angličáků míň. ALE, nebýt naší zkušenosti z října 2016, nic z toho bychom tolik nedokázali ocenit!


Kačka - drobné doplnění Gabčina spartanského reportu

Jak už bylo zmíněno, pro tři členy z našeho týmu, to byl závod druhý. Takže jsme už jako starý mazáci "věděli, do čeho jdeme". Jasně, tušili jsme, že to nebude úplně stejné, ale nějakou hrubou představu jsme zkrátka měli. Nebo takhle, třeba já jsem počítala například s rybníkem... s močůvkou nikoliv. Dál jsem kalkulovala s podlézáním ostnatého drátu... ovšem ostnáč ve vodě byl překvapením! A tak bych mohla pokračovat vesele dál. ☺

Pár dní před závodem jsem se navíc na nějaké zaručené diskuzi, ala spartanský Modrý koník, dočetla, že městské závody jsou O POZNÁNÍ LEHČÍ než ty "terénní". Z toho mi jednoznačně vyplynulo, že když jsme dali Vesec, Kutná Hora bude brnkačka. Fotka na instagramu, kde byly terče na hod oštěpem umístěné hned vedle chrámu sv. Babory, čili v samém centru města, mě o pohodovém průběhu závodu dál jenom utvrzovala. Kdo by byl řekl, že kousek od samotného historického jádra města se nachází zahrádkářská kolonie, jejíž kanalizace nevede pod zemí, nýbrž nad ní a je tím pádem bezvadnou příležitostí pro organizátory, aby jí zakomponovali do trati?! ☺

Závod to byl teda rozhodně jiný, než ten premiérový před rokem a půl, ale byl opět super!!! Na tom se celý náš tým shodl. Když se teď zpětně dívám na profil tratě, nejsem tak jako Gábi přesvědčená, že to bylo o tolik rovinatější a úplně klidně a na plnou hubu říkám, že formy máme prostě lepší! By the way u mě se není zas tak moc čemu divit, vzhledem k tomu, že v Liberci jsem v roce 2016 běžela těhotná (nevědomky samozřejmě!) ☺

Vyzdvihla bych ještě organizační stránku celého závodu, kdy bylo podle mého názoru všechno zmáklé na jedničku. No možná vlastně 1-. Nekonalo se žádné dlouhé čekání při vydávání čísel, ani ukládání/vyzvedání věcí v úschovně a nečekalo se ani na sprchy. Jo a to se nečekalo vlastně proto, že tam žádná možnost ošplouchnutí nebyla. Zatímco v Liberci v říjnu, v osmi stupních, byla možnost smýt ze sebe špínu alespoň pod vodou z hasičské hadice, v Kutné Hoře jsme po skončení závodu tuto možnost neměli. Je fakt, že díky častému probíhání vodou jsme tolik špinaví nebyli, ale prostě bych to ocenila. Zvlášť pokud by nás třeba čekala tříhodinová cesta domů.

Čeho jsem si ještě všimla a co bych chtěla vyzdvihnout, je ukázněnost závodníků, co se odhazování kelímků na občerstvovačce týče. Běželi jsme ve vlně startující v 14:30, takže jsme celou trať probíhali mezi posledními a musím říct, že jsem snad neviděla jediný kelímek ležící na zemi mimo odpadkový koš. Jestli to po přeběhnutí vlny uklízeli pořadatelé nebo byli všichni závodníci opravdu natolik spořádaní, to nevím, ale potěšilo mě to!

Sečteno, podtržen - Spartan Sprint v Kutné Hoře byl skvělý a přiznávám, že už po očku koukáme na registrace na zářijový závod na Lipně ☺ A to na vyšší level, Super, tedy běh nejméně 13 km a překážek nejméně 25.