#DCKM míří podruhé na Vltava run

Ve čtvrtek 1.11. v 11:00 začala registrace na Vltava run, ročník 2019 a náš tým byl u toho. Pokusili jsme se získat předregsitraci, ale to neklaplo, takže jsme šli do přímého souboje online a byli jsme mezi těmi nejrychlejšími, kteří za 1:14 zaplnili startovní listinu. A pak že SMSkování a chatování je k ničem u. Není, výborně se tím trénuje rychlost prstů 😊 

Článek, který je níže, je pro mnohé z vás, co nás čtou pravidelně, trochu opáčko. Rozhodly jsme se totiž s vámi podělit o příběh, který nás reprezentoval v soutěži o předregistraci. A i když neuspěl v konkurenci a čtvrteční nervy při registraci neušetřil, na náš blog patří... 

Každý, kdo běhá a chce si svůj výkon užít i v rámci větší skupiny, zažít atmosféru závodů a trochu se i poměřit s ostatními, někdy slyšel o Vltava runu. Pravděpodobně si řekl, že to je děsná dálka, že je to náročné, a že by ani nesehnal tolik dalších nadšenců. Ale jak pak běháte, poznáváte nové lidi se stejným zájmem a napadne vás, že už by se složit tým dal, začne červíček hlodat. V našem týmu #DCKM hlodal v roce 2017 a šlo mu to tak skvěle, že jsme se nakonec rozhodli (možná trochu pod nátlakem kapitána 😊 ), že se zaregistrujeme. Takže jsme se začali zajímat o termíny přihlášek a zjistili, že se můžeme pokusit zaregistrovat. Mezi těmito dvěma pojmy (zaregistrovat a pokusit zaregistrovat) je totiž obrovský rozdíl. To jsme ostatně měli pocítit na vlastní kůži, když se nám nepodařilo se prokliknout v té jedné jediné rozhodující vteřině na registrační formulář. Byť startovalo v letošním ročníku 300 týmů, je víc než jasné, že u PC s myší v ruce seděl v tu pravou chvíli, sledující vteřinovou ručičku nebo digitální čas vpravo dole na ploše, počet nadšených běžců vyjádřený čtyřmístným místem. Čím víc členů týmu v jednu chvíli kliká, tím větší šance, nikoliv však jistota. Někteří to zažili při registraci na zkouškové termíny, na nejlepší časy přednášek (pokud takový čas vůbec existuje) nebo třeba při registraci do vybrané porodnice 😊

Aha, takže jsme se tam nedostali... Fakt jsme se tam nedostali, nejde to ještě nějak dodatečně, potom? Hele, fakt jste se soustředili a klikli v tu pravou chvíli? Nojo, vždyť už my, kdo jsme se ani pokusu o registraci neúčastnili, mlčíme... To je sakra škoda. Vždyť jsme se už v hlavě těšili na to, že i my "poběžíme Vltavu". Co teď? Nebudeme plakat nad nepřiděleným startovním číslem a zkusíme si najít jiný štafetový závod. Taková slabá útěcha. Už jsme si totiž stihli potvrdit, od kamarádů či známých, že Vltava je NĚCO. Ale co se dá dělat...víc se šťourat v té otevřené ráně nemělo smysl. Koupili jsme si registraci na štafetu v září, kterou jsme se rozhodli dát jen v pěti, což bylo na konci roku 2017 tvrdé jádro našeho týmu. To, že nám tím pádem uteče možnost rozšířit partu a poznat nové kamarády jsme neřešili. Holt si vystačíme sami...

Osud tomu ale chtěl jinak...nakonec jsme se totiž na vytoužený květnový závod ze Šumavy dostali. Rozepisovat se teď o tom, jak se to stalo a jak jsme dali dokupy tým, když nás bylo jenom pět by podle nás nebylo úplně fair play. Jo, mohlo by to tomuhle příběhu pomoct a dostat nás k předregistraci. A vlastně by to nestálo ani moc úsilí. Jen udělat Ctrl+C a Ctrl+V. Za náš tým to totiž už sepsaly jeho dvě členky na jejich blogu. Vltavě se věnují tři články, a to od získání registrace až po zážitky z jednotlivých úseků a pozávodních dozvuků. Z toho by se něco vytvořit dalo, ale my jsme řekli NE, napíšeme něco nového 😊

Takže co by pro nás znamenalo získat předregistraci pro rok 2019?

Znovu si užít naprosto skvělý závod (pochlebovat hned na začátku pořadatelům není nikdy na škodu 😊 ). Tohle je ale otestovaný fakt, protože jsme o víkendu absolvovali náš "plán B" - Run Praha-Plzeň a tak máme jasno co je pro nás No. 1. Znamenalo by to pro nás znovu běžet krajinou Šumavy, na kterou většina z nás míří na své dovolené v kterémkoliv ročním období - v zimě na lyže, na sněžnice i na holčičí víkendy, kdy se dětmi v kočárech nebo nosítkách brodíme sněhem, na jaře za krásnou zelení a probouzející se přírodou, v létě na brusle, kola, na koupačku k vodě či na sjíždění Vltavy, na podzim na houby nebo na troubení jelení říje nesoucí se lesem. Už víme, že pokud se na Vltava run dostaneme, tak si jednotlivé úseky vyměníme. Protože byť závodíme, naším cílem není mít namakáno každý to svoje, ale poznat nová místa, proběhnout jiné vesnice a užít si atmosféru i předávky v destinacích, které jsme letos buď jen projeli, a nebo nás minuly úplně, protože je "obsluhovala" druhá parta. Běžet za světla to, co známe jen ze tmy a naopak. Co bychom naopak neměnili v příštím ročníku? Zůstali bychom věrni dvěma polepeným a popsaným dodávkám, které byly nejen dostatečným zázemím, ale hlavně místem, kde každá polovina týmu spolu všechno sdílela, pomáhala si, chystala pití, jídlo, nosila běžci ke startu i od startu co bylo třeba - deštník, když pršelo nebo přebytečné oblečení, když vysvitlo slunce. Určitě bychom i letos vzali do každého auta neběžícího řidiče. Tihle dva členové týmu byli důležitější než by se mohlo zdát. Díky nim jsme nemuseli řešit, kam teď jedeme a kudy, kdo bude řídit, aby neřídil ten, kdo právě doběhl nebo ten, kdo má před startem. Mohli jsme se soustředit opravdu jen na běh, na atmosféru, ale taky na spánek, když to na někoho padlo. A hlavně, podělit se o ten velký zážitek i s někým dalším, kdo je nám blízký. A tím i získat třeba další běžce, protože účast na takové akci mohla být motivací, aby řidič začal trénovat. Už teď můžeme mluvit za ně, že se jim to líbilo, protože se přihlásili, že rádi pojedou, pokud se budeme zase účastnit. Absolvovat ročník 2019 by bylo také příležitostí ukázat celý závod od začátku až do konce naší člence, která se letos nemohla zúčastnit všech společných přejezdů, protože se vracela domů k 8měsíčnímu "kapitánovi našeho týmu, který vše řídí". Příští rok už by to mohl zvládnout ve společnosti tety nebo babičky, případně popojet s námi v dodávce závodníků. Taky bychom umožnili dalšímu členovi týmu okusit závod úplně jinak...a to bez sádry na celé pravé horní končetině. Bohužel, úraz a operace přišla v nejhorší možný čas, co do účasti na štafetě - dva týdny před startem. Ale on se nevzdal...všechny své úseky nejen že uběhl, ale uběhl je skvěle. V cíli by sice nemohl zvednout pohár nad hlavu, ale tuhle část jsme tak nějak hromadně vyřešili za něj 😊 Jako jeden tým 😊 Určitě bychom i příště přitáhli k závodní trati fanoušky, ať už z řad kamarádů či známých, tak rodinné příslušníky. Ti fandili nejen svým hlasem, ale i připravenými plakáty a vlaječkami. Určitě bychom o celém víkendu, zážitcích z něj a o pocitech vyprávěli. Nejenom ostatním, kteří se takové akce nikdy neúčastnili, ale i v rámci týmu. Tak jako letos...v neděli odpoledne skončil závod, poseděli jsme v cíli, postupně se rozjeli do svých domovů, ale naše skupina na WhatAppu? Ta žila stále dál a žije dodnes. První dva dny se spontánně spustil popis pocitů, které po "zpracování toho všeho" měl každý z nás a chtěl sdělit. Chat se jen hemžil slovy díků a ocenění pro ostatní za podporu, dobrou náladu, za snahu. Také pokračovalo posílání fotek, na které v průběhu závodu nedošlo. Dnes jich tento náš společný chat čítá 231 ks. A každý den přibývají další. Píšeme si, kdo běžel jaký závod, jak se mu dařilo. Píšeme si ale i to, když se někomu nedaří nebo nechce. Joo, každému se někdy nechce nebo nemá motivaci. Od toho tu tahle naše skupina je - vtáhnout ostatní do nadšení pro akci, pro závod, o kterém by kamarád z jiného města nevěděl... Kdo by si nechtěl něco takového zopakovat.

A co bychom při ročníku 2019 chtěli ještě zažít? To konkrétně nevíme, protože každý závod přináší něco nového a my se rádi necháme překvapit. Rozhodně by to pro nás znamenalo mít možnost se zase všichni potkat na jednom místě, na jedné akci. Což pro členy, kteří jsou od Šumperka, přes Náchod, Nový Bor, Mladou Boleslav, Prahu až po "domácí" jižní Čechy, bude velkou motivací a odměnou za trénink, který tomuto jedinečnému závodu dáme.