DCKM running weekend

S článkem přicházíme po delší pauze, ale přes to letošní tropické léto to jednoduše nějak nešlo - ani myslet, ani psát, ani se moc hýbat - jinou výmluvu nemáme (a že jich existuje spousta jsme dokázaly v jednom z minulých článků 😊), ale slibujeme, že se teď zkusíme zase trochu polepšit.

První dva závody, o kterých vám dnes napíšu, se konaly v sobotu a šlo o Birell Grand Prix a Adidas běh pro ženy oba pořádané RunCzechem. Ačkoliv David o své účasti na Birellu mluvil už téměř rok, s blížícím se termínem konání a jeho formou, která od Vltava runu "lehce" klesla (rozumějte, že od června doposud se byl proběhnout asi 2x) v něm narůstaly pochybnosti, jestli ten jeho start je rozumným nápadem. Já jsem naopak měla jasno, desítka se startuje v 19:30, což je akorát čas koupání a následného uspávání Kryštofa, takže budu doma fandit z gauče.

Zhruba týden před konáním závodů jsem náhodou na sociálních sítích narazila na reklamu na výše zmíněný Adidas běh pro ženy se startem v 18:00 a jak už to tak u mě bývá, červíček začal hlodat. Na jedné straně představa krásného výběhu Prahou, setkání se zbytkem DCKM týmu a taky vyzkoušení, jestli se něco stane, když pro jednou Kryštofovi tu večerku trochu posunem, ovšem na straně druhé předpověď počasí, která na sobotu cca týden před konáním nebyla příliš optimistická a představa, jak tam někde pobíhám v dešti s uřvaným dítětem v kočáře mezi milionem lidí...., no zase jsme to rozhodnutí a přihlášení prostě nechali na poslední chvíli. Už se z toho začíná stávat taková naše oblíbená disciplína, viz. registrace na českobudějovický půlmaraton 😊

Takže je tu sobota a my po obědě vyrážíme. Vychází nám to krásně, Kryštof usíná po dvou minutách v autě (a spí až na Zbraslav!!!), po cestě se v klidu podívám i na trasu, kudy to teda vlastně poběžím. Jasně, takže je to celý krásná rovinka a jakmile se vrátím zpátky na most, musím zabrat, pak už je to jen kousek a jsem v cíli. Jasný jako facka! Kolem druhé hodiny jsme v Písku, kde do propozic nahlíží i David.

"Hele?" V tu chvíli mám jasno, že je nějakej problém!!! "Tady píšou, že se ty startovní čísla vydávají do tří." Takže telefonát Kamče, jestli by nám tam dojela, přeposlání mailů s potvrzením registrace, nafocení občanek a tiché doufání, že jí to vydají. Mezitím dojíždíme do Prahy, zaparkujeme v garážích u Rudolfina a jdem na ten Staromák. Takhle, akce tam nějaká je, ale na běh to teda úplně nevypadá. Znovu nahlížíme do propozic a zjišťujem, že start je z náměstí Republiky - a zde bystří čtenáři už pochopili, že to moje studování trasy zas tak pečlivý nebylo. 😊 No nic, aspoň kluk viděl Orloj, že jo! Tak teda přejíždíme do Palladia, kde parkujem. Do toho píše Kamča, že mou registraci nemůžou dohledat, takže přeposílám další potvrzovací mail, ale nakonec dostávám jiné startovní číslo. Nevadí. Zatím.

Jdu se rovnou převléct do běžeckého, protože do startu mi zbývá cca hoďka a půl. Jejda, tak já jsem si ty kraťasy z toho sušáku nakonec nevzala, jo? Nedá se nic dělat, vletím do nejbližšího sportu, kupuju nový trenýrky a pak už se teda konečně můžeme vydat na místo konání! Potkáváme se s Gábi, která nás přišla podpořit (sama neběží, protože léčí koleno) a zhruba 15 minut před startem doráží i Kamča s našimi startovacími sety. Koridor C na nově přiděleném čísle je celkem výzva, ale budiž. Čau pic, jdu se zařadit.

Výstřel padá přesně v šest a hned po něm se rozeznívá Vltava. Je to zase super a jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla běžet! Jde to dobře, počasí je nádherný, podvečerní Praha taky a fanoušků všude spousta. Jen teda na cca na druhým kiláku zjišťuju, že sbíháme dolů, přičemž stejná cesta vede i zpátky, takže nějaký kopeček tu přeci jen bude. Ale čas mám v pohodě, takže si klidně můžu nahoru zpomalit, když bude potřeba. Kupodivu potřeba nakonec není a já se pomalu ale jistě dostávám k tomu mostu, od kterého jsem si říkala, že do toho začnu dupat. Zrychlím, ovšem najednou vidím ceduli "700m do cíle" a uvědomuju si, že to ještě nějaký kus přeci jen je. Tempo ale držím slušný a s výsledným časem pod 27 minut jsem spokojená! Celkové umístění je 271 z 1800 běžkyň mi přijde krásný. Trochu blbý je, že moje startovní číslo bylo nakonec omylem vydáno někomu jinému, takže mi posléze přichází smska, že jsem dokončila v čase 32:50, ale věřím, že to s RunCzechem v týdnu doladíme.

V koridoru dlouhým asi 2 kilometry beru pití a banán, nacházím svou výpravu, přebírám dítě a jdem společně do auta, kde se já převlékám do suchého a David do běžeckého. Pak už se potkáváme i se zbytkem týmu - Verčou a Petrem, uděláme společné foto a pak už si jdou každý do svého sektoru - Petr do A!!! zbytek do H - takhle krásně různorodý ten náš tým začíná být 😊. S Gábi a s Kryštofem se přesouváme kousek za start, kde po výstřelu všem zamáváme a jdem si na chvíli někam sednout. Potřebuju sehnat horkou vodu na Kryštofovo mlíko a když už v té kavárně dělaj i Aperol, tak si ho teda dáme, co se dá dělat. Přece bychom po nich nechtěly tu vodu jen tak zadarmo nebo bez další útraty. 😊 Po občerstvení se vracíme zpátky k trati a vyhlížíme členy naší výpravy, jak budou bojovat s cílovou rovinkou. První běží samozřejmě Petr a jeho oficiální čas je 44:58!!! Naprostá pecka a za všechny ještě jednou veliký palec nahoru, kamaráde! "V patách" mu je i zbytek výpravy 😊, kteří cílovou rovinku běží společně a samotným finishem dokonce probíhají ruku v ruce! Skvělá práce, parto!

Co se organizace týče, kromě toho startovního čísla nemám asi co vytknout. Po doběhnutí se na nás sice ohradila slečna od banánů, že jsme si dovolili sednout si na lavičku v jejich zázemí, ale to je asi spíš problém jednotlivce, jinak bylo vše úplně v pohodě. Toitoiek dostatek, občerstvení taky, takže spokojenost a i to naše dítě se jeví bez známek trvalých následků kvůli nemytí a prodloužení večerky. 😊

V neděli jsme měli na programu odpočinek. Věděli jsme sice, že se koná Kájovská desítka, ale na tu jsme si po sobotním závodě troufat nechtěli. Špachy ji však běžel a my jsme se domluvili, že mu přijdem alespoň zafandit. Nakonec jsme se ale dočetli (ano, v propozicích, které jsme studovali :D), že se před tímto hlavním závodem koná ještě nezávodní čtyřkilometrový rodinný běh a rozhodli jsme se zúčastnit se. Výtěžek z celé akce jde na českobudějovickou nadaci Bazalka, to je nám sympatické a rádi je podpoříme, no a taky aspoň trochu rozhýbeme ztuhlá těla po včerejšku.

Tato akce je spíše rodinná a musím říct, že po včerejší mase lidí, je to příjemná změna. Všechno šlape v pohodě, žádný stres, organizace zmáklá na jedničku. Startujeme po krátké rozpravě chviličku po 11:15 a překvapivě nejsme na startu s kočárem jediní. Běžíme v klidném tempu, nejen proto, že nám to tak vyhovuje, ale i proto, že každou chvíli musíme něco podstrčit do kočárku jako držhubný, aby dítě vydrželo v relativním klidu (od tý doby, co chodí, tak chvíli neposedí! Vůbec nechápu, po kom to má 😊). Jak jsem již psala, jde o rodinný běh, takže běžíme celou trasu společně a tak i probíháme cílovou bránou. Jako občerstvení je připravené ovoce, 100% džusy, zeleninový salát a naprosto dokonalé domácí koláče s borůvkami a švestkami!!! Hodnocení výborný i zde, ikdyž jedno mínus zase najdu - chybějící toitoiky. Ty musím zmínit hlavně proto, že je to jeden z mých hodnotících ukazatelů. Ale co, les byl taky v pohodě. 😊

Příští týden nás čeká štafetový běh z Prahy do Plzně, tak na nás myslete nebo nás klidně i podporujte. Článek o tomto závodě bude určitě také následovat.