Mimoňský triatlon 2021

Jsme přes to léto líný tak nějak obecně a chceme věřit, že v tom nejsme samy. 😊 Je to totiž už bezmála 4 týdny, co jsme se zúčastnily (podotýkám, že obě aktivně!) triatlonu v Mimoni a doposud jsme nebyly schopné Vám o tom něco sepsat sem na blok, ba co víc, ani Vám o naší účasti dát alespoň post na sociální sítě. Hanby jsme, víme to, ale zkusím to teď za nás obě napravit. 😊

Mimoňský triatlon je závod, kterého se někteří z členů DCKM týmu (David 😊 ) účastní pravidelně již třetím rokem. Já s ním teda vždy jezdím jako morální podpora, protože návštěva místní zmrzlinárny na oslavu jeho přežití je každoročně velmi lákavá. 😊 Zatímco v roce 2019 jsem coby těhotná podporovala při plavání, jízdě na kole a v běhu hned tři DCKM kousky (David, Gábi, Karel), vloni jsem již bez rance, zato s dvěma dětma na krku (resp. na dětském hřišti) fandila Davidovi a Mohisovi. Letos byla účast nejpočetnější a náš tým zastupovalo hned 8 závodníků - 5 jednotlivců a 1 štafeta. Myslím, že místní borci mohli mít pěkně nahnáno, když viděli startovku, kde se to DCKM jen hemžilo. 😊 Případné obavy ovšem byly liché, stejně jako naše formy. 😊 Ačkoliv...... no jen si na to počkejte!

Asi 10 dní před samotným závodem jsem byla jako obvykle připravena, že si zas jedu jen provětrat hlasivky a dát si zmrzku, když vtom přišla zpráva od Gábi, že se cejtí na to, že bysme si daly štafetu. Teda takhle, původně chytla takovou slinu, že by si to dala prý ráda celý sama, ale pak připravovala cviky na srpnovou výzvu, z čehož ji následující 3 dny bolely všechny svaly od pasu dolů, takže vyhodnotila, že ta štafeta bude přeci jenom jistější. 😊 Sorry, že jsem to práskla! #kamoska

Gab by se teda postarala o plavání, já bych nějak doklepala běh a chybělo nám kolo. Zkusily jsme oslovit Kristý, která poslední měsíc na Garminu vykazovala pořád nějaký cyklo nebo běžecký aktivity. Bylo to dost vidět, protože ostatní členové týmu, (kromě Špachyho klasicky) nedělali skoro nic. 😊 Jenže od Kristýny přišla odpověď, že by naši trojku sice ráda doplnila, ale že má v plánu si dát triatlon celý sama! Pak nás tedy napadly ještě další dvě členky DCKM, a to Kamča a Verča. A vzhledem k tomu, že s Verčou jsem se zrovna o víkendu (týden před samotným trialonem) měla vidět na vodě u nás v Krumlově, řekly jsme si, že nábor provedu osobně v kempu. Ještě nám vlastně taky přišel na mysl Skořic, že bychom byli smíšená štafeta, což pravidla dovolují, ale od toho jsme záhy upustily, protože s ním mluvil David, kterému říkal, že je teď tak marnej, že by ani to kolo nedal. Na výše zmíněnou vodu se ovšem chystal taky, takže kdyby nááááááhodou nevyšla Verča, měla jsem v záloze ještě jeho.

V sobotu, během zastávky v kempu před sjížděním Krumlova jsem tedy vyčkala, až budou mít ti dva na stole své rakvičky se šlehačkou a bramboráky - možná to menu mělo trochu jiné složení, ale určitě to bylo v podobném duchu, prostě salát a proteinovou tyčku si rozhodně nedávali 😊 - a v tu chvíli jsem "zaútočila". Jestli se jim mě zželelo nebo to bylo výčitkama nad jejich životosprávou spojenou s letním nicneděláním či moje argumenty byly tak silné, a nebo slíbené odměně v podobě návštěvy vyhlášené zmrzlinárny nešlo odolat, nevím, to by nám museli říct oni sami, ale během 5 minut jsem měla v kapse nejen Verču do štafety na kolo, ale i Petra jako účastníka celého triatlonu. Nabuzená svými schopnostmi jsem večer u ohně ještě zkusila oslovit dalšího člena naší plavby, také Petra a světe div se, i zde jsem sklidila ovoce! Ještě rok-dva bych ráda pobyla na rodičovské, ale jestli by mi už teď chtěl někdo nabídnout job náborářky, přemýšlela bych o tom. 😊

Suma sumárum, do Mimoně jsme se 8.8. chystali v tomto DCKM složení: David, Lukáš (Mohis), Karel, Petr, Sko, Kristý, Gábi, Verča a já. A k tomu ještě 2 naše děti, tři děti od Lukáše, Gabčina roční dvojčata a rok a čtvrt starý Jenda od Petra s Mončou. No delegace vskutku k pohledání. 😊 Každoročními mimoňskými fanoušky jsou naštěstí i moji rodiče a nejinak tomu bylo i letos. Těm patří veliké díky za hlídání (mamka) a fotodokumentaci (taťka) během našeho závodění.

Při výčtu účastníků, bych ale skoro zapomněla, že letos jsme měli silně obsazenou i dětskou část závodu. Na startovní čáru se totiž během dopoledne jako první postavila Sofinka v holčičím duatlonovém závodě a následovali ji brácha Lukas a náš Kryštof. Sofi byla vlastně nejúspěšnější reprezentantkou letošního výjezdu vůbec, protože skončila mezi holčičkami na 2. místě! Kluci se pak porvali o poslední dvě místa ve výsledkové listině, ale pokud můžu mluvit za Kryštofa, tak mu to bylo úplně jedno. Celý závod totiž absolvoval s úsměvem na rtu a strašně si to užil! To je pro nás to nejdůležitější.

Po dětských závodech jsme se - zatím v omezeném počtu - vydali na první zmrzlinu. Jako každý rok bylo totiž neskutečné vedro, takže osvěžení přišlo vhod. David tu návštěvu pojal po svém a na dodání energie před výkonem do sebe poslal hned dva chlebíčky s bramborovým salátem, medovník a kafe. 😊

V jedenáct hodin proběhlo vyhlášení vítězů dětských kategorií a pak už jsme se začali všichni scházet, chystat si depa, očumovat soupeře, zastrašovat je tím jak velký tým podle dresů jsme a tak. 😊 Potom už plavci naskočili do svých neoprenů nebo plavek, proběhlo nezbytné foto a hurá na start. V jednu padl výstřel a do vody naskákali všichni. To bylo pro naše hochy trochu překvapení, protože očekávali minutový náskok před startem ženské kategorie, jako tomu bylo každý rok, ale ten se k jejich smůle nekonal. Plavání je pro všechny kromě Gábi, jež se závodnímu plavání věnovala celé dětství, nejhorší disciplínou. Ač je trať dlouhá "pouze" 500m a jde o dva a půl okruhu v místní požární nádrži (čti koupališti), je to sakra náročný (zvlášť když jako naši borci nemáte natrénováno). Navíc plavete v davu, kde do vás každou chvíli někdo kopne, bouchne, pošle na vás vlnu zrovna ve chvíli, kdy se chcete nadechnout. Prostě žádná sranda. Po první kole v bazénu se tak Karel rozhodl, že letošní ročník je nad jeho síly a je mu přednější přežít než se za každou cenu pokusit dokončit. I tak je dobrej, že do toho vůbec šel.

Z vody na souš jako první vylezl Lukáš. V těsném závěsu (tak těsném, když jí při vylezání šlápl na ruku!) za ním byla Gábi a chviličku po nich už se ven drali i David, Petr a Sko - hezky pěkně za sebou, protože jejich plavecké formy byly hodně podobné. 😊 Po předání štafetového čipu na trať naskočila Verča na kole a čekaly ji dva okruhy, každý o délce 8 kilometrů. V rámci svého náborového medailonku jsem samozřejmě nepopisovala terén úplně detailně. Věděla jsem totiž, že David každoročně nadává, že je to "krpál jako prase, navíc v terénu, takže to prokluzuje" a vloni dokonce říkal něco v tom smyslu, že pokud nemáš nášlapy, tak to skoro nejde vyjet, ale tím jsem nechtěla Verču zbytečně stresovat. 😊 Beztak DC přehání! Letos to nakonec stejně ani neříkal. Letos totiž říkal, že to bylo "úplně na pi**!" 😊 a to především kvůli dešti, který trval téměř celou noc, takže lesní terén stál za to. Co říkala Verča vlastně ani nevím, protože jsem od ní jen převzala kolík a vyrazila na svůj běžecký úsek. Důležitý ale je, že to zvládla a ten kolík mi vůbec dovezla! 😊

Co se běhu týče, čekaly na mě 4 kilometry. Převýšení minimální, běh nejdřív sídlištěm, pak parkem okolo rybníčku a to stejně ještě jednou. Při prvním okruhu jsem potkala Petra, při druhém jsme se stihli pozdravit ještě jednou a mihl se kolem mě i Skořic, takže to bylo fajn, že jsme se mohli vzájemně podpořit. Takhle, já byla celkem fresh, když jsem jen běžela, ale před všema, kteří si to dali komplet, teď ještě jednou hluboce smekám!

Když jsem se vynořila z předposlední zatáčky, už jsem slyšela hlasité fandění všech DCKM příznivců a již doběhnutých závodníků. Na posledním rohu na mě čekaly holky, ve třech jsme si daly závěrečnou rovinku a cílem proběhly společně s úsměvem ruku v ruce! Sice jsme uzavíraly pořadí štafet, ale nutno podotknout, že všechny ostatní štafety splnily povinnou podmínku “alespoň jedna žena v týmu”, takže v kategorii ženské štafety (kterou ale pořadatelé chybně nevyhlásili 😊😊) jsme to vyhrály. I bez bonusových bodů za 6 dětí, které dohromady máme. 😊
Jen co jsem zastavila a ohlídla se, zjistila jsem, že v cíli je už i David. Byl tedy celou dobu v mém těsném závěsu a dejchal mi na záda. Ještě že jsem o tom nevěděla a nestresovala se, že mu musím utéct! 😊

Na závěr jsme si dali další společně týmové foto a hromadně se přesunuli k výdeji guláše. I ten je vlastně dost motivační, málem jsem ho zapomněla zmínit. 😊 Chvilku po třetí hodině začalo vyhlášení vítězů, takže jsme se od dětského hřiště pomalu začali přemisťovat ke stupním, abychom těm nejlepším mohli zatleskat, když najednou slyšíme, že na třetím místě v ženské kategorii se umístila Kristýna! 😊 Že je neuvěřitelná a neskutečně makala, to jsme věděli, ale že jí to vyšlo na bednu?! Skvělá práce!!! Další překvapení se ovšem již nekonalo a žádný jiný zástupce našeho týmu už vyhlášen nebyl (ač jsme měli ještě dost nabito v tombole 😊), takže jsme plynule přešli na slavnostní zakončení do cukrárny opodál a šampaňská zmrzlina byla jasnou volbou! A k ní samozřejmě ještě tak dva-tři další kopečky! 😊

Triatlon v Mimoni se tedy opět vydařil. Bylo hrozně fajn se zase po dlouhé době vidět takhle pohromadě a užít si to jako tým! Věřím, že i v příštím roce bude účast minimálně stejná, ale třeba ještě hojnější! 😊