Není výzva jako výzva
Vltava Run 2021 se nezadržitelně blíží. Protože jsme v jádru duše optimistky, věříme v konání v klasickém májovém termínu, od kterého nás aktuálně dělí jen něco málo přes dva měsíce. Vedení našeho DCKM týmu (čti můj kluk a Špachy) se proto rozhodlo, že je na čase začít se sebou něco dělat. Asi aby jim nebylo líto, že se té přípravě věnují sami, vypisují se v našem týmu již několikátý týden výzvy a právě o těch bude dnešní článek.
Proč to celé vzniklo, se samozřejmě můžu pouze domnívat, ale myslím si, že to, že David od 20.9.2020, kdy skončil Vltava run, obul své běžecké tenisky pouze 5x, tady sehrálo určitou roli. 😊 Za 4 měsíce měl v nohách naběhaných pouhých 33 kilometrů, což není ani tolik, kolik uběhne během jednoho víkendu při VR a s tím bylo třeba pohnout - nechce-li ze mě v květnu udělat vdovu a z našich dvou dětí poloviční sirotky. 😊 A tak zasedl v počítači, vytvořil si tabulku, vymyslel vzorečky, přihlédl k aktuálním formám jednotlivých členů týmů a myslím si, že nezapomněl do svého výpočtu zakomponovat i průměrnou rychlost únorového větru (možná dokonce i větrů jednotlivých členů 😂 ), z čehož mu vyšel koeficient, kterým vynásobil naběhané kilometry DCKM běžců v měsíci srpnu 2020, tedy v posledním měsíci před loňských Vltava runem. Následně vytvořil výzvu v aplikaci Garmin connect, tyto vzdálenosti do ní nahrál a nám zbylo "už jenom" to odběhnout. Jasný jako facka, ne? 😂 (pokud by Vás zajímal nějaký početní detail nebo třeba to, jak se dostal na hodnotu u nově příchozího člena DCKM týmu, napište přímo kapitánovi, protože na to je moje středoškolská matematika vskutku krátká 😊)
A právě proto, aby to nebylo tak moc jednoduchý 😊 , tak k běžecké výzvě vymyslel i výzvu cvičící. Od 1. února zbývalo 14 týdnů do začátku štafety a nás je v týmu 12+neběžící kapitánka+týden na regeneraci! Krásně to ten kluk naplánoval, co? 😊 Tyto týdenní úkoly si tedy předáváme a každou neděli se těšíme, co si na nás někdo další zase vymyslí. No těšíme... Začalo to celkem nevinně. David v prvním týdnu v únoru odstartoval zadáním 50 minut kardia. Necelá hoďka cvičení na celý týden a bylo na každém z nás, zda to sfouknem najednou nebo postupně v průběhu 7 dní. To šlo.
Štafetu přebral Jirka a ten se s námi už moc nemazal. Poslal nám odkaz na americký armádní test výkonnosti. Dva cviky, dvě minuty a běh na 2 míle. Neznělo to zas tak špatně. Když jste si do tabulky zadali pohlaví a věk, vyskočilo na Vás číslo s počtem opakování, které máte za daný čas zvládnout. A to už moc veselé nebylo. Cvičily se kliky a lehsedy a třeba moje hodnoty byly 37 kliků a 67 lehsedů. Nebudu to napínat, v časovém limitu jsem nesplnila ani jedno. Navíc jsem si ještě musela na youtubu pustit video, abych si ujasnila, jak správně provedený klik vlastně vypadá (hrudník až na zem, nevytáčet lokty,...). Dvě míle jsem měla uběhnout za 17:18 a aspoň to jsem dala, dokonce i s víc jak dvouminutovou rezervou. Aspoň něco, na tu bídu.
Následující neděli přebrala pomyslné žezlo Kristý. Naivně jsme si mohli myslet, že se zase trochu zklidníme, dáme si třeba jógu nebo nějaký pohodový dýchací cvičení. Chyba lávky!!! Kristýna nám poslala odkaz na 10 cviků s kaskadérkou Hankou Dvorskou. KASKADÉRKOU! Mám k tomu něco dodávat? Dobře, je to teda naše nejstarší kaskadérka, ale věřte, že to je úplně jedno. Jestli u někoho platí, že věk je jenom číslo, tak je to tahle ženská. David jí doma interně říkal "ta paní, co jí nemám rád" a když jsem si to cvíčo poprvé zkusila já, začala jsem jí nazývat stejně. Kdybychom nežili ve společné domácnosti se dvěma dětma, jistě bysme pro ni našli i peprnější přezdívky. 😊 Kliky a sedlehy jsme měli najetý z minulýho týdne a k tomu jsme připojili ještě třeba angličáky, jumping jacky, horolezce,.... Prostě samý lahůdky, po kterých nemůžeš následující 2 dny chodit a vrcholem celého utrpení je vykonávání potřeby, kdy si na záchod sedáš za mohutného hekání přidržujíc se oběma rukama stěn. Známe to určitě všichni! A kdo ne, tomu ráda pošlu odkaz! 😊
Kristýna předala štafetu Kamče, která nám aspoň názvem chtěla udělat radost a tak svou výzvu nazvala Návratem do dětských let. Opět to ale nebyla žádná idyla! Naservírovala nám totiž 30 minut skákání přes švihadlo - kdo toto vybavení nemá doma, mohl cvik nahradit třicetiminutovými jumping jacky nebo vysokými koleny! Přitom ta Kamča vypadá jako taková hodná holka a ona je to normální masová vražedkyně. 😂 To bylo totiž pouze zahřátí a pokračovat jsme měli shybama, dřepama a dalšíma šesti podobně luxusníma cvikama! A aby toho nebylo málo, tak v neděli přehodila na Špachyho!!!!
Špachy, co říct no. Jeho běžecké nadšení dle mého už hraničí s nějakou nemocí. 😊 Na únor (který má jen tak mimochodem 28 dní) měl předepsáno 250km, tedy nejvíc z celého našeho týmu a dal to s úplným přehledem. Prostě blázen! Když o něm napíšu, že běhá ve dne, v noci, nebudu kecat. Běhá do práce (není línej si přivstat a vzít to třeba v pět ráno trochu oklikou - běžně i oklikou delší než 20 kilometrů), běhá z práce, běhá prostě pořád. Ale moc necvičí. A protože toho měl za předchozí týdny nacvičeného asi už dost, jeho výzva v prvním týdnu v březnu byla běžecká. Nejdřív nám řekl její název, který zněl "Odhal se, až budeš na vrcholu". 😊 Všechny chlípníky rozklíčováním tohoto sloganu asi trochu zklamu (my v týmu teda rozhodně zklamaní byli 😊 ), protože s nejednalo o nic jiného, než pokořit v rámci jednoho běhu 300 výškových metrů a na vrcholu kopce, který zdoláme nechat vzkaz v podobě odhalení názvu našeho týmu. S nápisem, samolepkou, odznáčkem,.... jsme se na tom vrcholu měli také vyfotit a tuto fotku poslat do společného chatu. Protože si zadavatel byl vědom náročnosti svého úkolu, snažil se nás namotivovat i jinak než jen dobrým pocitem ze sebe sama. 😊 Odměnou pro nejlepší fotku měla být láhev whiskey Tullamore dew. A asi nebude zas tak velkým překvapením, že jak jde o flašku, najednou makáme všichni jak vzteklí! 😂 Takže zatímco předchozí výzvy se plnily tak nějak napůl, někdo jo, někdo ne, tak této challenge, ačkoliv byla fakt brutální, protože 300m převýšení je sakra nějaký převýšení, jsme se poprvé od začátku vypisování výzev, zúčastnili úplně všichni! Jestli byl motivací alkohol nebo začínáme mít vážně strach, že Vltava run už klepe na dveře a nějaké ty kopečky nás na něm taky čekají, to nechám na zvážení každého. Důležité ale je, že jsme to dali! Všichni! A Špachy se při vyhlašování nejlepší fotky zbláznil už definitivně, protože se nakonec rozhodl, že jednu lahev věnuje každému, kdo tento jeho úkol splnil. 😊
No a takhle my si žijeme! 😊 Běháme, cvičíme, makáme, jsme tým a táhnem za jeden provaz. Zvládáme to i v téhle podivné době a možná právě i díky tomu, že si pravidelně čistíme hlavu na vzduchu a nemáme moc času se zastavit, ji bez větších problémů dáváme. Za dva měsíce tu máme štafetový závod ze Šumavy do Prahy a chceme věřit, že naše snaha a příprava nepřijde vniveč, protože jestli se termín přesune a nějakej podobnej dril nás bude čekat i o prázdninách, tak za sebe neručím. 😊