Ohlédnutí za r. 2019

Silvestr je dnem, kdy nejčastěji dochází k bilancování uplynulého roku. Řekly jsme si proč se tomu bránit, když změna číslovky v letopočtu k tomu i vyzývá. Jaký tedy byl rok 2019? Nebudeme hodnotit, zda dobrý, skvělý či stál za starou bačkoru. To nechť si posoudí každý sám, my už svůj názor máme.

Leden - první setkání roku jsme se neostýchaly a daly si rande rovnou při ústřicích a bublinkách 😊 V Esence café v Budějkách na náměstí. K tomu špízy s krevetami, nějaký to chapadlo. Evidentně Kačka si dopřála víc, protože to, jak se mnou následně v sobotu posilovala, bylo nad moje chápání. Já jsem jí ze země zvedla jen ruku k rameni a ani kousek nohou. 😊 Ve sněhu nad Krumlovem i pak doma v teple jsme připravili první letošní výzvu. První z dvanácti, neb jsme ani jeden měsíc nezahálely. Víkend uzavřel výšlap na Kleť.

Únor - už nějaký ten rok (já to nepočítám, tuhle evidenci vede především Kačka) běháme některé závody série Winter Run a v únoru jsme si s velkou částí #DCKM střihli Olomouc. Protože je to trochu z ruky jak z Prahy, tak z Krumlova, pojali jsme to jako víkendovou akci. DCKM rodina přijela v pátek autem, já vlakem, večer jsme s Jarinama (zdravíme celou hokejovou rodinu) povečeřeli v Lobsteru, vyzvedli Kamču na nádraží a rozjeli večírek v pokoji hotelu Flora - se zásobami nakoupenými na recepci. Počasí na jedničku, výkony taky. Takže... jsme neodolali a týden nato jsme se potkali na Ladronce, abychom si užili další závod série Winter runu. Dva víkendy po sobě, dva víkendy po sobě sluníčko na trati. Sníh nebyl přítomen ani na jednom závodě.

Březen - skoro to vypadalo, že se nepotkáme, ale... pak mě napadlo, že bychom si dali nějakej menší závod, takovej ten místní, "vesnickej". DCKM junior byl na víkend u tety Bé Koko (čti teta, která má ovečky a slepičky), tudíž nezastavilo Kačku a Davida ani to, že bylo hnusně a celou noc i ráno lilo. Já jsem se snažila voláním organizátorům utvrdit v tom, že se závod konat nebude, ale veškerá moje snaha byla marná. Takže nasedáme do auta, na metru Stodůlky nabíráme Kamču a frčíme směr Křivoklátsko. Počasí, že by psa nevyhnal a my si to štrádujeme Cerhovicemi na registraci. Zima, déšť i bláto nás provázelo celý den, odměnou nám buď, že jsme se staly s Kačkou a Kamčou tváří ročníku 2020, kdy naše předstartovní fotka láká na příští ročník. Já jsem pak ještě v březnu vyrazila na lyžovačku/prknovačku, kde jsem poctivě trénovala jak ráno, tak odpoledne po příchodu ze sjezdovky. Čekal nás štafetový závod na Vysočině, takže se Alpy jevily jako ideální terén pro přípravné běhy.

Duben - trénujeme každá sama na nadcházející závod, načež se čtyři dny před závodem potkáváme v Praze na oslavě narozenin Petra. Já jsem na hraně nemoci, ale věříme, že na to v sobotu ráno v Novém Městě na Moravě vletíme a střihneme si první NoMen Run za #DCKM tým. Bohužel, zánět průdušek a antibiotika mému startu zabrání, ale holky to zvládnou na jedničku, a to s posilou Jančou. Já jim fandím z pelechu a nakonec s nimi, přes FaceTime proběhnu i cílem. Trénujeme všichni (teda pokud zrovna nemáme těhotenské nevolnosti, že Kač?) o stošest, protože VltavaRun a naše druhá účast na tomto závodě se kvapíkem blíží.

Květen - druhý květnový víkend je středobodem našeho dosavadního zimního i jarního běžeckého snažení. Vltava run! O naší přípravě a jeho průběhu jsme už pojednání napsaly. Ale nikdy se neomrzí si na tenhle závod a čas strávený s celým týmem zavzpomínat. Takže díky týme že se vzájemně máme a že si to tak dokážeme užít, i když každý s jinou výkonností, každý s jinými naběhanými objemy, s jinou formou, myšlenkami, starostmi. A letos to pro nás Vltava runem v květnu neskončilo. Hodně nečekaně, domluveno v předstihu třech dnů, jsme si vyrazili ve složení: Gab, Kač a junior na koupačku do Španělska. To je tak, když kamarádovi zbudou dvě volné letenky a nám, holkám šetřivým, přijde líto, aby propadly 😊 Takže jsme se zajely ohřát a trochu opláchnout deštěm do Valencie. Po návratu jsem do toho ještě statečně šlapala, neb jsem se účastnila květnového Do práce na kole a střídala kolo a běh. Mj. jsem si díky téhle měsíční výzvě dala i svoji první pětku pod 25, resp. rovnou pod 24.

Červen - trochu jsem se lekla, že jsme se v červnu neviděly! Prohlížím fotky a nic. Koukám co jsme běžely (já skoro nic) a taky žádná shoda. Ale viděly jsme se přece. Na obědě na Štilci, když my jsme jeli na dovolenou do Rakouska a stavili se na zdravici a s dárky k narozeninám, jak pro Kač, tak pro Kryštofa. A byť jsme byli na obědě v restauraci, odjížděli jsme vstříc Alpám s výslužkou v podobě koláče, který jsme pak dlabali na straaašně dlouhé cestě do vzdáleného Rakouska 😊

Červenec - tak to jsme se asi fakt neviděly. Ale opět nezahálíme, Kačka běhá, jezdí s rodinou na kole. Já se po návratu z dovolené rozkoukám a hned další víkend se realizujeme s Petrem na duatlonu v Novém Knínu. Bacha, skončila jsem na bedně! 😊 Následně, ještě plná endorfinu, si hledám nějaký závod na další víkend. Vybírám triatlon, na kterém se nepěkně vysekám na kole a musím si aspoň od kola dát pauzu. Ale cvičíme furt dál, to se má samo sebou, nepíšu to u každého měsíce. Ale za zmínku to určitě stojí, protože morálka v létě, v období plném grilovaček a večerních drinků na terase, je velká zkouška vůle...

Srpen - druhý prázdninový měsíc zahájíme v Praze na rozlučce se svobodou naší kamarádky, slovo dá slovo a už to vypadá, že bychom se mohli potkat na nějakém triatlonu, který by David rád zkusil. No a u nás nebývá od slov daleko k činům, takže se o týden později potkáváme všichni, i s fanynkou Renčou (čti Ivanou 😊), v Mimoni u zdejšího koupaliště, abychom se poprali nejen s plaváním, kolem a během, ale i soupeři na startovní listině. Počasí na jedničku, složení naší výpravy taky, takže po pivu a guláši v cíli dáme ještě zmrzlinu v místní vyhlášené zmrzlinárně a další sportovní den jak korálek je za námi. V týdnu ještě zajedu za Kačkou na chalupu do Nemyslovic na drink, následně se za týden potkáme na jihu v Žalticích, já myslím, že jsme tu červencovou pauzu dohnaly poctivě 😊

Září - DCKM family se rozhodne odjet se zahřát do teplých krajin, já se osvědčím jako odvoz na letiště a udržuju morálku našich cvičenek při stále pokračující výzvě rozrůstající se o nové účastnice, kterým chystáme nejen cviky, ale Kačka, i s rostoucím břichem, chystá ukázková videa

Říjen - babí léto se rozloučilo velmi rychle, protože zima, která byla na Night runu v Budějkách 5.října, tu cítím zalezlou za nehty ještě teď. Ale modří již vědí, že odměnou po budějickém běhu je zastávka u Hladového vokna a pokud by mě nic jiného nepřimělo k výletu na jih, tak takhle pozávodní odměna mě obměkčí vždycky. No jasně, v každým městě jsou hladový vokna, nebo aspoň mekáče, KFC a tak. Ale to není to stejný, žejo... 😊 Druhý den sjedeme na houby, aby bylo přes zimu co dávat do bramboraček a z čeho dělat kubu a skoro to vypadá, že zazimujeme běžecké boty. Kačka má pádnější důvod než já, ale i mně přijdou argumenty jako hnusné počasí, zima a brzká tma, dostatečné 😊

Listopad - první den měsíce a hnedka radost až na kost. Získáváme registraci na Vltava run 2020. Teda abych byla přesná, čtyři registrace. A to i bez přičinění Kačky, která se vymluvila na zubaře. I tak máme jistotu startu, takže to hned večer, na společném víkendu na Vysočině oslavíme. Kačka nealko šampusem a kapkami do nosu, já červeným vínem a ztrátou hlasu a nějakým bacilem, který se mě následně drží statečně přes 5 týdnů.

Prosinec - v prosinci stále neběháme ani jedna, ale advent slavíme, to dá rozum, takže si střihneme v Budějkách na náměstí svařák/punč a pak ještě jednu prosincovou návštěvu. Při velmi radostné události. Ale o tom třeba někdy příště... 😊

No a co dodat závěrem? Přejeme vám v roce 2020 hlavně zdraví. A abyste svůj čas trávili s lidmi, se kterými vám je dobře.

Vaše G&K