Proč a jak: NoMen Run

Kdo nás sleduje nejen zde, ale i na facebooku nebo instagramu, tak si zcela určitě všiml, že se v našich příspěvcích poslední cca měsíc dost často objevuje jedno slovní spojení, a to NO MEN RUN! V následujícím článku se tedy budete moci přečíst, o co vlastně jde, představíme Vám všechny členky našeho týmu a v krátkém dotazníku si dozvíte, jaká jsou naše očekávání a obavy před sobotním startem.

Jak už tedy anglický název NoMen Run napovídá, jde o ryze dámský štafetový běh, kterého se účastní v každém týmu 4 běžkyně a koná se v sobotu 13.4.2019 na Vysočině. Tak a to je asi tak všechno, co jsme o téhle akci věděly, když jsme se na ní přihlašovaly. Respektive, když nás Kamča přihlásila a my tři s tím souhlasily. Z propozic, které zhruba před měsícem přišly, jsme se dozvěděly, že celý závod má 88km a žádný z úseků není obtížnostně označen nižším číslem než je trojka (ve stupnici 1-5!!!!)! V tu chvíli nás přešel humor a regulérně jsme přemýšlely (nebo aspoň my dvě s Gab se k tomu takhle veřejně klidně přiznáme 😊), jestli by nebylo lepší celou registraci někomu prodat, případně darovat, v nejhorším případě za ní někomu třeba i zaplatit. 😊 Ale pak jsme se na to podívaly tak, že je to výzva a ty my přece rády!

Protože nás s Gábi už běžecky trochu znáte, představíme Vám teď ve zkratce zbylé dvě členky našeho DCKM holčičího týmu. Jedná se o Kamču Musilovou a Verču Jarolímovou, se kterými jsme se poznaly přes našeho společného kamaráda Petra a ač s nimi nekámošíme vlastně zas tak moc dlouho (cca 2,5 roku s Kamčou a 1,5roku s Verčou), tak jsme si dost sedly. Zda naše přátelství dostane díky tomuhle bláznivému závodu nějaké trhliny nebo nás to naopak ještě víc stmelí, to se teprve uvidí. Teď tedy něco málo o běhání a holkách.

Kdy jsi s běháním začala a proč?

Kamča: Na své 30té narozeniny jsem si řekla, že je na čase začít se sebou něco dělat. No a jelikož jsem sportovní antitalent a vlastně jsem nikdy nic pořádně ze sportu nedělala, tak jsem přemýšlela kde si nezlámat ruce a nohy, kde se nezabít činkou či nějakým dalším náčiním, kde budu dělat něco pro sebe, ale kde si zároveň mentálně odpočinu a jelikož jsem zavřená celý den v kanceláři a táhlo mě to někam ven, tak běh byl jasná volba (a nejméně riziková). Jen je pro mě dodnes záhadou, že JÁ, člověk milující léto, v zimě věčně zmrzlý, jsem si běh zamilovala v zimních měsících a vlastně mi to dodnes zůstalo (narozeniny mám v únoru). Když byste mi před 3 roky řekli, že já někdy vyběhnu ve třech slabých vrstvách s nadšením do mínusových teplot, a že to budu ještě mít ráda, poklepala bych si na čelo. K závodům jako takovým mě pak následně přivedl Petr, díky, kterému jsem poznala vás, takže za to mu patří velké DĚKUJI. 😊 A jakmile poznáte závody a k tomu si zamilujete běh, tak se prostě stanou součástí života. Celému běhání dávají navíc rozměr zážitků, poznávání nových míst, sdílené radosti, úsměvů, nových přátelství... a to je další z důvodů proč jsem jen nezačala, ale u něj i zůstala 😊

Verča: Běhat jsem začala poprvé v červnu 2016, když jsme se celá firma přihlásili na T-Mobile běh. Končila jsem ten den šestinedělí s mou druhou dcerou, tak jsem do toho skočila rovnýma nohama.

Jak často chodíš běhat?

Kamča: Nyní se snažím min. 3x týdně a doplňnuji to jógou, plaváním, saunou a také už delší dobou výzvou od kgbchallange, kterou Kačka a Gábi připravují. 😊

Verča: Teď chodím 2x v týdnu, víc bohužel kvůli dětem nestíhám.

Jakou nejdelší vzdálenost jsi doposud uběhla?

Kamča: Půlmaraton

Verča: 14km

Tak tolik k holkám, abyste si udělaly představu, jak na tom s během jsou a že to stejně jako my nejsou rozené atletky, které se s teniskami na nohou už narodily. 😊 Teď se pojďme podívat na NoMen Run a na to, jak k němu jednotlivě přistupujeme.

Kamčo, co Tě vedlo k tomu upsat se a potažmo i nás na NoMen Run? 😊 

Co mě k tomu vedlo? Dobrá otázka. 😊 Ke konci roku jsem koukala na jiné závody, než jsme doposud běhali (RunTour, NN, Runczech atd...), protože mě to poslední dobou nějak táhne víc do lesů. Už loni jsem NoMen Run zahlédla na FB a po bezkonkurenčním loňském zážitku na Vltava Runu mě zaujala kombinace holčicí štafety a Vysočiny. Na Vysočině jsem v roce 2017 běžela svoje první Běhej lesy. Byl to pro mě první závod v lese, vlastně i první kopec a stal se pro mě srdcovou záležitostí. Prostě vyběhnout kopec nahoru, ač si na něm člověk nadává, ač by to nejradši otočil a vzdal, ač si myslí, že na to prostě nemá...tak najednou jste nahoře a zvládli jste to a když pak běžíte dolů přírodou, lesem... Najednou dostane ten kopec úplně jiný význam, prostě běžíte a usmíváte se. Je to něco mnohem víc než jen běžet po rovince na asfaltu. No a že je to čistě holčičí závod bylo prostě jiné než co jsme doposud vše zažili, takže další nový zážitek a protože jsme holky do nepohody a pro každou špatnost, tak jsem věděla, že do toho půjdete a že si to prostě spolu užijeme 😊

Jen nevím, jestli to víte, já, zeměpis a orientační schopnosti nejsme velcí kamarádi, tudíž že tam může být tolik kopců na trase mě nenapadlo a propozice většinou čtu až na poslední chvíli. 😊

Když jsi přikývla na to, že se zúčastníš NoMen Runu, jakou jsi o tomto běhu měla představu?

Kačka: Znělo to dobře - holčičí víkend bez chlapů s nějakým lehkým během. Čtením čehokoliv bližšího kolem tohodle závodu jsem si vůbec nelámala hlavu. Věděla jsem, kdy se běží, že je to někde u Jihlavy a že pojedeme s holkama jako fajn parta, bude to super, užijeme si to. Představovala jsem si asi, že pojedeme už v pátek, ubytujem se v nějakým wellness hotýlku, dáme vířivku, večeři, pak drinčík, pokecáme a druhý den se trochu proběhnem. Zkrátka víkend značky ideál. Kdo mohl tušit, že nás Kamča chce všechny najednou zabít! 😊

Gábi: Představovala jsem si to jako takový PIPI běh. Tím se nechci kohokoliv dotknout, ale říkala jsem si, že to bude taková lehčí holčičí štafeta, kde nebudeme úplně řešit tempo na tom kterém úseku, jako když nás kluci ostřížím zrakem sledují na Garminu při Vltava runu a tréninku na něj. Věděla jsem, že to jsou dva úseky na každou, tak to mi přišlo akorát. Teď když už znám všechny detaily, tak se ptám sama sebe: "To Ti tehdy nedošlo, že když budete jen čtyři, tak ty dva úseky budou relativně krátce po sobě?" Nebo: "Fakt Tě nenapadlo se podívat na informace z loňských ročníků, abys věděla, o co jde?" Já jsem si to představovala jako takovej pohovodej tréninkovej závod před VR 2019. Že to ve skutečnosti bude zástěrka pro holčičí víkend, kde si na pohodu něco málo zaběhnem a pak to oslavíme růžovými bublinkami. A že by přece Kamča, naše kamarádka, pro nás nevymýšlela něco, kde si budeme hrabat na dno sil. Ale to jsem měla zohlednit, že tou dobou už byla přihlášená na 12km Ještěd Sky Race Winter Trail ve sněhu.

Verča: Byla to Kamča, kdo nás oslovil, pamatuji si úplně přesně, kdy to zmínila poprvé. Bylo to po nočním běhu v Českých Budějovicích a já už tehdy s díky odmítla. Čekala mě v té době operace s tříměsíční rekonvalescenci a věděla jsem, že jeden měsíc na přípravu rozhodně stačit nebude. Navíc jsem spíš hobby sběrač medailí na 5km závodech, takže moje představa o tomto běhu byla taková, že se ho rozhodně nezúčastním.

Máš už nějaké zkušenosti se štafetovými závody?

Gábi: Ha! Tak tady jsem mazák. 😊 Ale nevím, jestli mi to bude něco platný. Ze štafet mám bohaté zkušenosti. Počínaje pražskou štafetou, kde se běží 5 km po Stromovce, dále štafety 2Run v rámci půlmaratonů (tedy jednou 10, podruhé 11 km), běh Praha - Plzeň a zatím nejdelší absolvovaný štafetový závod je Vltava run, který jsme v roce 2018 běželi poprvé, ve 12 lidech, a letos běžíme zas (teda jestli se po NoMen Runu budeme moct ještě vůbec kouknout na běžecký kecky). Taky jsem se účastnila štafetového triatlonu, kdy jsem měla na starosti první plavecký úsek. Asi proto mám i úsek kolem vodní nádrže Vír... 😊 Když bude nejhůř, poplavu. V té 5ti stupňové vodě 😊 😊 😊 Pak jsem jednou, ještě ve školce, byla členkou štafety při předávání neštovic, ale to asi v sobotu nijak nezužitkuju 😊

Kamča: Vltava Run, Praha - Plzeň a z mini štafetových Pražská O2 štafeta

Kačka: Pražská štafeta 2016 a 2018 a Vltava Run 2018. Jo a Běh Praha - Plzeň, na ten jsem úspěšně zapomněla a vzpomněla si až ve chvíli, kdy ho ve svých odpovědích zmínila Kamča.

V Praze ve Stromovce se běhá pětikilometrový okruh a každý ze závodníků čtyřčlenného týmu ho běží pouze jednou. Vltava run už je trochu náročnější a to jak na délku jednotlivých úseků, tak i tím, že do závodu během soboty a neděle nastupuje každý účastník minimálně 3x.

Verča: Běžela jsem zatím jen jednu štafetu vloni v pražské Stromovce právě ve stejném složení jako běžíme NoMen Run.

Připravuješ se na NoMen Run nějak speciálně (trénink, strava, nákup nového oblečení,...)?

Gábi: Jo! Dobrovolně běhám kopce. Zatímco při "běžném tréninku" vždycky vymýšlím jak se vyhnout kopečkům a radši to někudy oběhnout, tak teď jsem kopce zařadila cíleně. Hodně mi v tom pomohl náchodský zámek a víkendové výběhy na něj, ať už po schodech nebo po silnici. Nějakej "no name" kopec pro mě není moc motivace... Protože máme v plném DCKM týmu hodný kluky, tak na VR kopce netrénuju. Ne že bych neměla žádný převýšení na úseku (i když i to se někdy stane - jak loni, tak letos), tak to nejhorší si rozeberou gentlemani... K jídlu bych se raději nevyjadřovala, protože tam moje morálka kulhá a vrávorá jak nalitej pirát s dřevěnou nohou. A na oblečení jsem raději ani nemyslela, protože i tak ho mám víc než ho můžu unosit.

Kamča: Vysloveně speciálně asi ne, pouze nyní běhám častěji, oblečení - ještě musím stihnout koupit nové trailové boty, nerada bych zase bruslila po bahně, pokud by nám nepřálo počasí (což tedy určitě přát bude 😊 )

Kačka: Poslední měsíc se snažím běhat častěji a delší trasy. V předchozích letech jsem v březnu uběhla vždy okolo třiceti kilometrů. Letos to byla skoro stovka. Nad jídlem se musím zamyslet tento týden. Obecně moc neprasím, takže si nebudu dávat žádná omezení, spíš popřemýšlím, co si dám v pátek k večeři, aby mě to třeba náhodou neprohnalo (viz.ústřice a winter run v Olomouci 😊), ale hlavně musím vymyslet, kdy a čeho se najím během soboty. Na hadry vůbec nemám čas! Sakra, co se to se mnou děje?! 😊 Poběžím v osvědčeném oblečení, ve kterém běhám normálně, abych nemusela řešit nějaký tlačící šev, odhalený pupík nebo zařezávající se gaťky. 😊

Verča: Nejen kvůli tomuto běhu, ale i kvůli Vltava runu, který nás čeká měsíc po NoMen Runu, jsem si koupila nové boty. Jo a nepromokavou bundu, zatím jsem v dešti spíš zůstávala doma, ale vzhledem k tomu, že nás čeká příští týden nejspíš i sníh, bude se určitě hodit.

Děláš v rámci běžeckého přípravy něco, co jsi doposud ve svých trénincích (popř. ve svém životě 😊) nedělala?

Gábi: Sleduju převýšení každýho svýho běhu, abych si dokázala představit, jakej krpál mě o víkendu čeká. A... ještě jsem ho ve svých trénincích nepotkala. Ani úsek č. 12 na loňským Vltava runu, kterej byl ze ¾ do kopce nedosáhl ani poloviny převýšení, které mě čeká.

Kamča: Řekla bych, že vlastně tak neustále začínám....a letos poprvé jsem začala běhat "pomalu"....prostě zpomalit je potřeba aby se dalo zrychlit, že? 😊 A začínám se trochu seznamovat s intervaly, je to taková příjemná změna 😊

Kačka: Asi nejvýznamnější změna je, že se během tréninku nevyhýbám kopcům. Ba naopak si trasu plánuju tak, abych vždycky nějaký musela zdolat. A pak si taky během tréninku pořád opakuju, že se nesmím utavit, že musím běžet tak, abych byla schopná za tři hodiny nastoupit do dalšího úseku a neumřela na prvním kiláku.

Verča: Běhám nově "dobrovolně" do kopce. To jsem ve svém životě nikdy opravdu nedělala, ikdyž pohled na okolí z výšky je i přes ten zamlžený zrak prostě nádherný.

Bojíš se? 😊 Respektive čeho se bojíš nejvíc?

Gábi: Bojím se. Nejvíc se bojím toho, že to bude takovej kopec, že ho nevyběhnu, půjdu a půjdu a nikdy tam nedojdu 😊 Ne, přeháním, někdy tam určitě dojdu, ale je otázka, jestli ještě bude otevřená předávka. 😊  Ale nakonec ten první úsek přežiju. Strach se spíš týká toho druhýho úseku, jak moc to bude bolet a jak moc bude všechno vrzat. Že pak budu dva dny místo sedání na záchod padat na natažených nohách je jistota.

Kamča: Na NoMen Runu? Nebojím, jdeme si to užít a jestli to doběhneme za x nebo xy hodin, je přeci jedno, jde o ten zážitek. Jediné z čeho mám respekt, je počasí. Hlavně ve variantě když něco objednávám já. 😊 To je většinou zaručený recept na počasí, v lepším případě, jen šedivé.

Kačka: Své hlavy! Protože o té to u mě všechno je. Myslím si (možná trochu odvážně), že nohy to dají, ale jakmile nebude chtít hlava, bude to špatný. Takže do toho chci jít tak, že si to prostě užiju. Na bednu to nebude, takže si chci spíš dokázat, že to zvládnu a že jsme s holkama tým, který se podrží a užijeme si to, i přesto že budeme na konci "asi" úplně vyšťavený. 😊 Bojím se hodně, ale těším se ještě víc!

Verča: Bojím se o budoucnost našeho kamarádství. 😊

PRO VÍCE INFO MRKNI NA: www.nomenrun.cz