První výběh s Garminama

O dnešním prvním běhu s Garmin Vivo Active 3

Tohle byl natolik silný zážitek, že si to prostě zaslouží samostatný článek.

Úvodem je třeba říct, že jsem minulý týden bojovala s rýmou, kašlem a průduškama. Na sobotu jsme ovšem měli dlooouho dopředu naplánovanou oslavu mých kulatin, takže od pátku už jsem se cítila "mnohem líp" a když jsem v sobotu rozbalila dárek v podobě Garmin Vivo Active 3 (ještě jednou děsně moc děkuju všem bláznům, kteří se na tomhle dárku podíleli!!!), tak nějak jsem věděla, že už jsem zdravá natolik, že si můžu jít zaběhat. Neděli jsem si však ještě nechala volnou na rekonvalescenci z tanečků "a tak" (všichni chápeme 😊), ale dneska jsem rýmu už jednoduše odsunula na druhou kolej a rozhodla se vyběhnout.

Ještě podotknu, že narozeniny jsme slavili vlastně dvoje (já 30 a můj kluk 40) a hodinky jsme dostali taky dvoje. Davidovi to včera nedalo, po odjezdu posledních hostů (cca sedmá večer) začal číst návod k použití a pustil se do instalace. Když jsem si okolo půl jedenáctý šla lehnout, stále instaloval.

Já jsem se svou krásnou krabičku s novými hodinkami rozdělala pěkně v klidu dnes dopoledne. Každá ženská ví, že návod je pro sraby a sahá se po něm, až když už se z dané věci kouří, divně to smrdí nebo zbytečně dlouho vydává nějaký zvláštní zvuk. Vzhledem k tomu, že na hodinkách je jen jedno tlačítko, nemůže být jejich spuštění přece nic složitého. A taky že ne! Na ciferníku jsem měla nalepenou samolepku s informací, že si mám stáhnout nějakou appku do telefonu, což jsem udělala a pak už to bylo všechno jasný jako facka. Za tohle dávám Garminům rozhodně palec nahoru. Jen dost přemejšlím nad tím, co ten David asi tak ty 3 hodiny studoval.... 😊

Takže zapnuto, nainstalováno a vyrážím do města na procházku s kočárem, že je jako testnu. Už když přicházím domu, tak na mě svítí první pohárek - mám splněný počet vystoupaných pater! Je to docela překvápko, protože schody jsem vyšla jen jedny, a sice ty k nám do bytu v prvním patře, ale každej pohárek je dobrej, že jo! 😊 Tak jo, chvilka odpočinku, převlíkačka a jdu prubnout běh.

Jak to odstartuju? Našla jsem sice obrazovku, na které se mě hodinky ptají na mou oblíbenou sportovní aktivitu, takže zaškrtnu běh a vyskakuju. No tak tady to asi nebude. Zkouším všechno, šmrdlám po dotykovém dipleji do obou stran, nahoru dolu, mačkám čudlík (TEN JEDINEJ, kterej tam je!), držím ho dlouze, krátce, .... Nic! Po deseti minutách to vzdávám a potupně se jdu zeptat Davida. Najede na tu obrazovku s oblíbenou aktivitu, zaškrne běh (hahaha, chytráku, to jsem dělala taky, asi dvacetkrát, tady to není!) SJEDE NÍŽ A ZMÁČKNE POTVRDIT! No nic, určitě bych na to přišla i sama....někdy.... 😊

Tak teda vybíhám. Netrpělivost je veliká, takže první pohled na hodinky je zhruba po 100 metrech. Jakpak asi bude ta obrazovka vypadat, co všechno tam bude zobrazené, budu muset překlikávat jako u Polarů,....? Vidím dobu běhu, vzdálenost, tepovku i průměrný tempo, který je zhruba 15:20. Nu, holt to tomu přístroji chvíli trvá, než pochopí, jak rychle LETÍM! Běžím vesele dál, dneska to půjde, krásný počasí, nový hodinky, to je radost běžet... zhruba po 500 metrech na ně koukám znova. Tempo 10? Zbytek informací moc neřeším a v duchu si říkám, že na to jak drahý jsou, tak teda ten začátek nic moc, ale to se určitě poddá. Dobíhám k lampě, což je na mém "domácím" okruhu ukazatel 1. kilometru. Vzhledem k tomu, že jsem dneska vybíhala o kousek dál než normálně, tak už bych ten kilák mít mohla. Pohled na hodinky... 650 metrů? Tempo 8:30? To není možný, vždyť já tady skoro trhám asfalt, dělaj si ze mě ty hodinky legraci? No nic, asi jim prostě dlouho trvalo než chytly GPSku, teď už ji snad mají, tak si dám druhej kilák, to je akorát k odbočce a otočím to. Běžím, na hodinky koukám asi tak co 5 vteřin a pořád se motám okolo tempa 8:40. Jako jo, měla jsem rýmu a ještě se mi trochu blbě dejchá, 9 dní jsem nic nedělala, Kryštof zas blbě spal a jsem trochu unavená, ale že to bude mít až takovýhle následky, to jsem teda netušila. Minulou sobotu osobáček, tempo 5:23 a dneska tohle?! Nedá se nic dělat, život běžce je prostě drsnej. 😊

Dobíhám k odbočce, kde mám běžně druhej kilák. A na hodinkách ani ne 1,5 km? Tak dost, tady je něco špatně... Otáčím to a přemýšlím, jak budu sepisovat reklamaci. Za chvíli mi zavibruje druhý okruh a já začínám lapat po dechu. Supr, takže si to tu dávám v tempu devět, nemůžu dýchat, tep se mi dostává nad 170 a začínám být slušně .... všichni víme kde. Zhruba v půlce třetího okruhu už fakt nemůžu a potřebovala bych se na chvíli zastavit. "No tak to jsi se asi zbláznila" říkám sama sobě v duchu. "Poprvé běžíš s hodinkama, který ti dali tvoji kámoši mimo jiné proto, aby tě mohli sledovat a ty jim předvedeš, že neuběhneš ani tři kiláky a musíš přejít do chůze? Tak to, holčičko, ani omylem! Nic tě nebolí, tak si maximálně trochu zvolni, ale běž dál!"

A tak teda makám dál, leč tempo se mi dostává na desítku. Velká pecka! Ovšem v tu chvíli mě začíná napadat, že by těch v hodinkách vlastně úplně problém být nemusel. Kolik je jedna míle? Tak tohle je v mém případě fakt jen řečnická otázka. Jestli něco považuju za svou nejslabší stránku, tak jsou to převody jednotek. Já se musím hluboce zamyslet i nad tím, kolik má decimetr centimetrů, když si objednávám v krámě šunku, tak říkám "deset, patnáct" - ale nikdy neřeknu v jakých jednotkách to myslím, abych se neztrapnila, takže kolik je míle kilometrů? Haháááá, těžko říct, ale snad hodně 😊 😊 Od té chvíle, co rozjedu tuhle teorii, že by to tu vzdálenost mohlo ukazovat v mílích, se trochu uklidním, v tempu kolem devíti a s myšlenkou, že Velký bratr (čti Gábi, Petr a Špachy) Tě vidí, si to mastím ku domovu. Ještě musím zmínit, že po cestě sbírám dva pohárky - za co a proč, to vůbec nevím, ale když se mi ten obrázek ukáže, pokusím se aspoň o úsměv.

Přibíhám před barák a na hodinkách vidím vzdálenost 4,18. Konečně sundávám z ruky telefon, na kterém jsem měla celou dobu puštěné Endomondo, vytahuju ho z obalu a vidím 6,90 km! Za normálních okolností bych těch 100 metrů ještě doběhla někde kolem sídliště, ale dneska na to už opravdu nemám ani pomyšlení. Koukám na tempo na prvních dvou kilometrech, 5:19!!!! a začínám tomu všemu nějak rozumět.

Takže sprcha a pak hned píšu Gab, že pokud ona nic nemá, tak já bych asi dneska sepsala článek na blog, že jsem poprvé vyběhla s Garminama a mám o čem psát.

"Tys s nima už běžela? Tak tos to asi neuložila, já nic nevidím!" Skvělý, to bylo to poslední, co jsem teď potřebovala slyšet, díky moc Gab! 😊

Naštěstí se ukázalo, že stačí dát synchronizaci a data se rázem všem objeví, DÍKY BOHU!

Běhu, technice a převodu jednotek zdar! NAZDAR, NAZDAR, NAZDAR! 😊