RunTour České Budějovice 2022

Po roční pauze konečně zase na RunTouře v Budějovicích. Díky vskutku aprílové změně počasí v průběhu týdne to spíš vypadlo jako Winter run. Ikdyž vlastně ne, při něm totiž letos v lednu taková kosa nebyla. 😊

Nad účastí jsem proto chvíli váhala, ale ve středu jsem se rozhodla, že nejsem žádný máslo, že na mě si sníh, ani mráz nepřijdou. No a hlavně jsem si taky řekla, že za tři týdny běžíme s holkama štafetu a že na Vysočině může být to počasí dost podobné a žádnou výmluvu tam mít nebudu, takže je třeba potrénovat běh v i těhle podmínkách. Registrace on-line již byly uzavřené, navíc podle informace pořadatelů bylo dokonce vyprodáno. Koukla jsem tedy na facebookový profil události RunTour České Budějovice a hned objevila inzerát, kde se paní zbavovala svého dárkového poukazu. Napsala jsem jí a domluvily jsme se hned, takže startovní číslo bylo v kapse. Ohledně Kryštofova startu jsme záměrně vyčkávali, protože už 14 dní je neštovicovým čekatelem (rozuměj, byl v kontaktu s nemocným kamarádem a čekáme, zda se taky neosype).

Protože v pátek bylo počasí již celkem mrazivé, rozhodla jsem se, že si pro číslo zajedu raději odpoledne, ať v sobotu kosnu na místě, co nejkratší dobu. Do ČB jsme vyrazili komplet celá rodina a Kryštof se na náměstí sám rozhodl, že by si chtěl závod zaběhnout také. Zakoupili jsme tedy registraci i pro něj.

Balíčky, zvlášť ty dětské, byly fakt super. To musím vyzdvihnout. Za startovné 150 korun jsme pro malého běžce dostali plátěnou tašku s Rákosníčkem a v ní tričko, lahev s pitím, nějaké sladkosti, raw tyčinku, celozrnné plátky (na které mi btw. pěla chválu Gábi při minulé návštěvě), dětský časopis,.... A tak jsem si večer říkala, že kdyby to náhodou dopadlo tak, že by se nám nechtělo na dětský závod vyrazit, tak se to vyplatilo koupit. 😊

V sobotu ráno v Krumlově sice sněžilo a mrzlo, ale malý běžec byl moc natěšený, takže po snídani, chvíli před půl devátou jsme seděli v autě a vyráželi směr České Budějovice. Stihli jsme start nejmladší holčiček, který byl v devět, pěkně jsme jim zafandili a pak už se začli na startovní čáru chystat kluci. Kryštof se těšil jako blázen! Už samozřejmě běžel sám a sám se taky procpal na startu až do první lajny. 😊 Fotka s Rákosníčkem, výstřel a běží. Já jsem čekala v první zatáčce, a když jsem viděla, jak si to metí v těsném závěsu za těmi úplně nejrychlejšími, svižně jsem přeběhla celé náměstí, abych ho stihla povzbudit ještě před cílem. Tam ti nejrychlejší kluci taky za chvíli byli, ovšem Kryštof nikde. Ok, vyšťavil se na začátku a jde pomaleji, říkala jsem si. Když už ale přicházely i děti v doprovodu rodičů a můj závodník pořád nikde, vydala jsem se mu naproti. V tom se v zatáčce objevil, po tváři se mu koulely slzy a šla s ním nějaká paní, která se ho snažila utěšit. Pokud to čte, tak ještě jednou strašně moc děkuji, že se o něj postarala a dovedla mi ho!!!! Přebrala jsem si ho a mezi vzlyky jsem pochopila, že stejně jako na posledním závodě v Praze spadl a bolí ho koleno. Dala jsem mu tady na výběr, že se na to můžeme vyprdnout, jestli ho to moc bolí, anebo to zkusíme v klidu dojít spolu. Vybral si druhou variantu, přestal brečet a vyrazili jsme ruku v ruce. Po pár metrech se v něm asi zase probudil závodník, vytrhl se mi a sprintil do cíle pro medaili, co mu nožičky stačily! Hrdina! 😊

Po doběhu jsme si prošli pár atrakcí, které byly pro děti připraveny (opičí dráha, skákací hrad, lezecká stěna,....), ale moc dlouho jsme se nezdrželi, protože zima byla vážně veliká a my se šli brzy raději zahřát do auta. Fakt se těším, až nám vyjde účast na nějakém runtourovém závodě v létě (nebo prostě v lepším počasí 😊), protože vyžití pro děti je připraveno veliké a určitě si to moc užijí.

V deset hodin jsme tedy už zase byli zpátky doma. Já jsem si střihla svůj každodenní závod u plotny 😊 , naobědvali jsme se a v půl jedné jsem tentokrát sama vyrážela zpět do Budějovic, abych si zaběhla desetikilometrovou trať.

Po převlečení v autě na parkovišti jsem si zapnula facebook, kde jsem uviděla výsledek 5km závodu své kamarádky. Měla u toho přiloženou i mapu, která mě celkem zaujala. Nevedla totiž vůbec přes Stromovku. Nejdřív jsem si říkala, že asi teda neběžela závod, ale jen si sama protáhla pérka, ale pak jsem pochopila, že se opravdu účastnila RunToury. Na to, abych to ale zkoumala nějak víc, jsem neměla čas, tak jsem si řekla, že se nechám překvapit. 😊

Na náměstí jsem se lehkým klusem dostala asi 20 minut před startem. Spíš z důvodu, abych nezmrzla, než proto, že by se to mělo, jsem tu chvilku využila na protažení a zahřátí. Zhruba 5 minut před výstřelem jsem šla do startovního koridoru, kde bylo celkem husto. Očividně ani špatné počasí závodníky neodradilo od účasti. Navíc, co je vlastně špatné počasí, že jo. 😊

Výstřel padl pár sekund po půl a dav se dal do pohybu. Původně jsem si říkala, že bych běžela s vodičem na 55 minut a kdybych náhodou mohla, tak bych se případně na druhou půlku trhla. Bohužel jsem ale žádného z vodičů nepotkala. Proti předchozím letům na sobě totiž neměli batohy s vlajkou, která je vidět i na dálku, ale byli označeni jen stejnýma bundama a v tom davu jsem prostě neměla šanci je najít. Ale běželo nás celou cestu poměrně dost pospolu, tak to zas tak moc nevadilo, ze nemame vodiče. To je třeba změna proti lednovému Winter runu, kde bývá účastníků míň a stalo se mi, že jsem občas na trati byla úplně osamocená.

Začátek trasy byl stejný, ale místo zabočení na most u zimního stadionu jsme běželi pořád rovně až na další most a po druhém břehu zase zpátky podél vody. Pak jsme proběhli kolem sportovní haly a protáhli to dál na Dlouhý most přes Vltavu. Jak je zřejmé, tak o mosty na budějovické trati není nouze, ale byly vynechány právě ty, které vedou do Stromovky přes hlavní silnici a na které se muselo trochu strměji vybíhat. Ty, co na trase zůstaly, jsou vcelku ploché, takže jejich přeběhnutí nijak zvlášť neovlivní tempo běžce.

Poté jsme si zaběhli pár metrů k bazénu, kde jsme se ale u kuželu po pár desítkách metrů otočili a běželi zase zpátky. To se přiznám, že mě trochu zaskočilo, protože si myslím, že takový kousek se dá po cestě natáhnout i jinak než takhle "uměle". Navíc přímo uprostřed této silnice ležela mrtvá krysa, které jsem se jen tak tak vyhla. To je tak pro zajímavost, co všechno se dá na trati potkat. 😊 Potom už jsme se přiblížili k náměstí, ale jen na oko, protože u hotelu Budvar jsme si to zase protáhli po rovině ke vzdálenějšímu mostu, který jsme přeběhli a po druhém břehu řeky beželi zpět ke zmíněnému hotelu. Pak už ale vážně “s chutí” na kostky, doběh na náměstí a to celé ještě jednou! 😊

První půlku jsem byla asi docela nabuzená nebo jsem si možná plně neuvědomovala, že mě čekají dva okruhy, takže když mi hodinky 2x ukázaly tempo blížící se k 5 minutam na kilometr, trochu jsem se vyděsila a druhý kus cesty jsem šla maličko pomaleji. Navíc mi přišlo, že ke sněžení se přidal místy i protivný vítr. Ač jsem si říkala, že jsem se vyšťavila a na čelíčko už síly nebudou, samozřejmě se ukázalo, že to tak není a sprintem jsem si v poslední rovince zobla ještě pár soupeřů. 😊

Závod byl fajn. Počasí pořadatelé neovlivní, ale nakonec to vlastně ani nebylo tak strašný, jak to mohlo vypadat. 😊 Chumelení v dubnu překvapilo, zvlášť když opravdu vydrželo celý den, ale při tom běhu to člověk zas tak nevnímá. Organizačně bych vytkla jen to označení vodičů, jinak bylo vše perfektní. Ještě jednou musím vyzdvihnout ten dětský balíček a obecně vše, co bylo pro děti přichystáno (včetně palačinek ve stánku s občerstvením, které jsem teda dětem zatajila!😊 ) Doufám, že nám letos nějaké účasti na RunTour ještě vyjdou a budeme si s tímto závodem moct užít celý (ideálně slunečný 😊 ) sobotní den. 😊