Triatlon - jak to začalo?

Dostala jsem za úkol (to mám za ty opožděný články z Vltava runu), abych napsala něco o tom, jak jsem k účasti na triatlonech/duatlonu přišla, kdy a kde jsem absolvovala první a tak. Protože nechci nadále dráždit kobru nenapsaným článkem, tak se do toho pustím 😊

První triatlon jsme absolvovali ve štafetě 24.6.2017. Ten nápad přišel pravděpodobně někde u drinku od tehdejší kolegyně, která už triatlon, i další závody, především cyklistické, absolvovala. Dostala jsem na starosti hned první disciplínu, tj. plavání. Dneska už vím, že pro ty, kdo se plavání nijak zvlášť nevěnovali je tahle část závodu zdrojem největších obav... Já jsem od první třídy chodila 2-3x v týdnu na plavecké tréninky a vydrželo mi to až do puberty. Původně jsem chtěla napsat "závodně plavala", ale vzhledem k tomu, že se závody konaly o víkendu, stejně jako minikáry, tak jsem spíš na závody trénovala, akorát se pak většiny neúčastnila 😊 Zpátky k tomu prvnímu závodu. Jmenoval se Dobříšský tvrďák a já jsem při něm plavala 800 m v rybníku Papež u Dobříše. Jeden okruh byl 400 m, takže se následně vyběhlo na "pláž", přeběhla se souš, hups do vody a druhé kolo. Začala jsem kraulem jako nejrychlejším stylem, ale cca na konci prvního okruhu jsem to vzdala a přešla na prsa, která vlastně plavu při triatlonu dodnes. Důvody jsou hned dva. Zaprvé je to přehled o situaci přede mnou (kde se nachází bójka) i kolem mě (kde mi od koho hrozí nějaká rána pěstí 😊), zadruhé je to získání osobního prostoru. Když plavete kraul, tak se všechno odehrává v jedné lajně (závěry i kopy), což je fajn, protože do nikoho nevrážíte. To ale nebrání ostatním, aby do vás neustále kopali nohama nebo vráželi rukou do hlavy při jejich plavání. Pokud ale plavete taky prsa, tak jim to párkrát vrátíte a společně pak většinou (není-li to nějaký bezmozek) najdete kompromis jak vedle sebe plavat a neubližovat si. Triatlon se odehrával v jednom místě, takže po výběhu z vody jsem předala štafetu na kolegyni, která jela kolo a ta pak, po ujetí svého 30 km úseku, předávala štafetu běžci jen pár desítek metrů od rybníka. Po zdolání 2/3 triatlonu jsme si my dvě a naši fanoušci sedli na zasloužené pivo. A rozseděli se až tak, že jsme nestihli nejen povzbuzovat našeho finišmena v cílové rovince ale ani ho čekat v cíli našeho společného závodu. Je to ostuda a dodneška ji přiznávám (naposledy v neděli cestou do Mimoně na triatlon), ale trochu si za to mohl sám, když sejčkoval, že to ani neuběhne a pokud náhodou jo, tak v děsným čase. Ani jedno nesplnil... 😊

Jak můžete tušit, tahle první akce se nám zalíbila, takže jsme si vyhlídli za tři týdny další triatlon, tentokrát už každý za sebe a hezky všechno. Jednalo se o Novoknínský triatlon konaný 15.7.2017. Tam jsme se účastnili už jen ve dvou. Doma jsme si ujasnili kromě plaveckého stylu ještě taktiku (každý sám za sebe, nečekáme na sebe), udělali si úhlednou přípravu na všechny disciplíny (viz foto) a půjčeným autem (protože náš tehdejší vozový pak neumožňoval převézt dvě kola naráz) jsme vyrazili. Prezence v Oplocence v Novém Knínu a pro nás tehdy novinka co do organizace, neboť plavání a start kola se konalo jinde. Tudíž: v Oplocence jsme si připravili depo pro výměnu kola za běh (běžecké boty), a to v pytli, protože každou chvíli pršelo a následně jsme jak my, tak kola odjížděli k rybníku, ve kterém se plavalo (rybník Strž na Staré Huti). Zde bylo (logicky) depo mezi plaváním a kolem, tedy to, které je určené pro výměnu plavek za helmu, rukavice a cyklo boty a samotné kolo. Plavky, brýle, plaveckou čepici a ručník jsme rovnou dali do pytlů označených startovním číslem a ty nám potom organizátoři odvezli od rybníku do zázemí Oplocenky, kde končilo kolo, začínal i končil běh a konalo se pozávodní veselí.

K samotnému závodu... na půlku července byla dost kosa, takže jsme se u rybníka rozcvičovali v mikině a vlastně celý týden jsem řešila v čem plavat a pak jet na kole, aby mě v mokrým "nechytla záda", ale zároveň abych nestrávila v depu strašně moc času na převlíkání (což jsem stejně strávila) 😊 Měla jsem půjčenou triatlonovou kombinézu, ale nevyužila jsem ji, radši jsem plavala v plavkách a sportovní podprsence, na což jsem pak natáhla funkční triko a cyklokraťasy. To poslední slovo přesně vystihuje, proč moje převlíkání trvalo tak dlouho. Natáhnout na mokrý tělo ty super úzký elastický cyklokraťasy je náročné, i když nejste zrovna v časovém presu. 😊 Teď, když závodím ve vlastní triatlonové kombinéze, vím, že jsem prohloupila a měla v ní tehdy jet. No nic, nebudeme plakat nad nejdelším časem, který jsem ze všech závodníků strávila v depu. 😊 Plavání se mi docela povedlo, i když jsem byla dost zadýchaná, neboť další nešvar těhle společných startů je, že i když si vyřešíte kopání a fackování od ostatních, nemáte vyřešený klid na dýchání. 😊 Co to znamená? Plavete si to svoje, v tempu jaké jste si zvolili, s pravidelnými nádechy a výdechy. Když si ale dvakrát po sobě (i opakovaně) místo vdechnutí vzduchu dopřejete do plic šplíchanec špinavé vody od vedlejšího plavce, váš rytmus to slušně rozhodí a najednou se tělu nedostává kyslíku... Takže, doplavu ve slušným čase, nejpomaleji ze všech se převlíknu a obuju a vyrážím na kolo. Prvních pět kilometrů (asi tomu pomohlo i to, že následovalo stoupání) ale nemůžu popadnout dech. Lapám po dechu, ale stále ho nemůžu chytit a dostat do ideálního rytmu. Půlku trati na kole mám pocit, že se už nikdy normálně nenadechnu, ale jedu dál. Jede se hodně po lesních cestách, které jsou po dešti lehce bahnité, ale za mě je to ideální varianta pro tyhle závody - nemuset jet v provozu na silnici, ale zároveň být na cestě (což se v dalších triatlonech ukáže jako ne úplně samozřejmá věc) 😊 Po 17,5 km příjezd do Oplocenky, seskočit z kola, vyměnit boty, odhodit helmu a běžíme... Aha, tak neběžíme. Ten přechod z kola na běh je asi jako rozběhnout se s nohama zalitýma do tvrdnoucího betonu. Tak ze začátku jít a ono se to poddá. 😊 Postupně se to opravdu zlepšuje, ale kopec, který mě na 3,5 km trati čeká svěžesti mým nohám nepřidá 😊 Ale seběh a následná louka s cílovou rovinkou dává jasnou zprávu: cíl prvního Tvého triatlonu je na dosah. V cíli objetí a pusa, že jsme to fakt zmákli, nadšení je velké. Na vyhlášení si přineseme zaslouženou klobásu, pivo a ještě po skončení vyhlášení výsledků sedíme a povídáme se soupeři.

Tím je pro rok 2017 naše triatlonová sezóna uzavřena a říkáme si, že další rok přijedeme zase. To jsme měli nakonec i v plánu, ale triatlon v Novém Knínu je zrušen a my po jiných podnicích nepátráme, takže zůstáváme u samotného běhu nebo jízdě na kole (ne, plavat jen tak pro zábavu opravdu nechodíme).

Ehm, k letošnímu roku jsem se neprokousala, takže se zdá, že jsem si zadělala na pokračování 😊