Winter run České Budějovice 2023

Máme rádi Winter run, máme rádi České Budějovice, máme rádi běhání a to znamená jediné! Na sobotním startu závodu v jihočeské metropoli jsme opět nechyběli!

V análech jsem dohledala, že za uplynulých 8 let se pokaždé alespoň jeden člen naší domácnosti na start zimního závodu postavil. Pokud se tedy jednalo o klasický lednový, resp. únorový termín. To už je skoro na nějakou věrnostní kartičku, ne? 😊 Ale aby byla data úplná, tak od roku 2016 jednu jedinou absenci máme, a to když byl předloni závod kvůli pandemii přesunut na listopad. Jinak jsme vždy připraveni na značkách. 😊

Letošní ročník pro nás byl trochu speciální, protože premiéru mezi běžci si na nejkratší 400m trati střihla naše Linda. Doposud zájem o podobné akce neprojevovala a ač nám od prosince téměř denně připomíná, že už jí jsou 3 roky a je velká holka, jakmile se zeptáme, zda by nechtěla vyzkoušet nějakou aktivitu sportovního rázu, dozvíme se, že je ještě malinká a že bude radši jenom koukat. 😊 V sobotu ráno se však spolu s ní zřejmě probudil i její doposud dřímající závodní duch a vyhodnotila, že poběží taky. Klasicky už ale zas přeskakuju, takže pojďme postupně.

O své účasti jsem já měla poměrně jasno. Běžet jsem chtěla, jen jsem nebyla schopna se rozhoupat ke koupi registrace. Nakonec jsem se k tomu dokopala v úterý večer a stihla jsem se tak i zaregistrovat on-line. Kryštof byl sice rozhodnut, že poběží taky, ale protože ještě začátkem týdne trochu pokašlával, domluvili jsme se, že finální rozhodnutí o jeho startu uděláme v sobotu a registraci kdyžtak pořešíme přímo na místě. Ostatně téměř jako vždy.

Start dětských závodů byl naplánován na 10:00, čtyřka startovala o hodinu později a závodníci na osmičku vybíhali v pravé poledne. Ač jsem původně zvažovala, že bych si tak jako vloni zaběhla osmikilometrovou trať, nakonec se mi zželelo čekajícího (čti mrznoucího) zbytku výpravy a rozhodla jsem se pro kratší variantu závodu.

Krásně jsme si doma den předem všechno naplánovali, v kolik vstávat, abychom se v klidu nasnídali, pořešili vše kolem dětí, oblékli se, bez stresu vyrazili a v naprosté pohodě stihli udělat dětské registrace. No.... Dopadlo to tak jako každý rok, v 9:15 jsme s 20 minutovým zpožděním nastupovali do auta a mně už se valil čůrek (vlastně to byl spíš pořádnej čůr, ale nevím, jestli to slovo můžu použít) potu od týlu až mezi půlky. U českobudějovickového plaveckého stadionu, kde bylo zázemí s registracemi, jsem vyskakovala z ještě jedoucího auta a mastila ke stolečkům zapsat malé závoďáky. David mezitím zaparkoval a stoupnul si do fronty, kam jsem vyplněné papíry přinesla akorát ve chvíli, kdy se dostal na řadu. Zcela vážně bych se chtěla dočkat okamžiku, kdy budeme mít ten začátek závodního dne v klídečku a všichni budeme v naprostém zenu! 😊

Potom už moc času nezbývalo, takže jsme dětem na bundy připli startovní čísla, na boty jsme jim nasadili čipy a aniž bychom jim ukázali, kudy poběží, tak jsme společně zamířili rovnou do startovního koridoru. Linda si nakonec vyžádala moji přítomnost při svém závodě, takže jsme staly spolu v zadní časti, zatímco Kryštůfek se jako zkušený mazák postavil do první lajny. A ještě přímo doprostřed. 😊 Proběhlo nezbytné focení, odpočet a šli jsme na to! 

Jak běžel Kryštof vlastně ani nevím, protože jsem ho zezadu neviděla, ale David říkal, že se toho nebál, tempíčko si zvládnul udržet celou trasu a hlavně se nikde nevysekal! To byla totiž doteď jeho specialita, že vždy o něco/někoho zakopl a vymázl se. Karambol se tedy tentokrát naštěstí nekonal a do cíle náš prvorozený doběhl jako osmý. My s Linďulkou jsme "hlídaly" zadní pozice, ale i ona se moc snažila a opravdu celou cestu utíkala, nikde se nestavila, ani nepřešla do chůze. Zároveň u toho ale dokázala vnímat, kde stojí tatínek, vesele mu mávala a házela úsměvy do foťáku. To bude mít holčička nejspíš po mně! 😊 Před cílovou rovinkou vyhodnotila, že má sílu ještě na předbíhání ostatních, takže i závěrečné čelíčko proběhlo. Strejda Sko by byl spokojenej a my s Davidem jsme samozřejmě moc pyšní, jak svou premiéru naše VELKÁ holka zvládla. 😊

Po běhu jsme mrkli na závody ostatních dětských kategorií, zatleskali jsme těm nejlepším z nejlepších na stupních vítězů a já se šla k autu chystat na svůj výkon. Přezula jsem kecky, vyměnila bundu, odhodila šusťáky, pod kterýma jsem měla běžecké legíny, připla číslo, stihla jsem si skočit na toitoiku, i si dát jednu rovinku kolem řeky na rozklus a pak už jsem si to mašírovala na start. Podařilo se mi dostat zhruba na začátek druhé třetiny startovního pole, což jsem pak vyhodnotila jako ideální místo, protože jsem moc lidí nemusela předbíhat, ale zároveň jsem si nepřipadala až moc vpředu mezi těmi nejrychlejšími.

Moje, teď už fandící, družina se mezitím přesunula ke hřišti u plaveckého stadionu, tedy nějakých 100m od startu. Tady hlasitě povzbuzovali a já jsem jim při běhu stihla nejen zamávat, ale ještě po nich hodit teplé palčáky, které jsem si zapomněla nechat v autě. Přeběh přes první most byl tradičně trochu nepříjemnej, protože to dost houpalo. No ale za ty roky už je na to člověk aspoň trochu připravenej. Chvíli poté nás čekal druhý most, tentokrát přes hlavní silnici, dál kolem Kauflandu a do Stromovky. Tam byl úsek pokrytý sněhem, ale díky tomu, že bylo lehce pod nulou, tak z toho nebyla žádná velká břečka, ale zároveň to ani to moc neklouzalo. Na konci Stromovky jsme vyběhli opět na most přes hlavní, pak cyklostezkou podél Vltavy, přeběh přes most na druhou stranu vody, u zimního stadionu zase zpátky na druhý břeh. Potom už poslední kousek okolo Sportovky, zpátky na houpací most, cílová rovinka a bylo hotovo. Brnkačka! 😊 

Běželo se mi dobře, o čemž sice moc nesvědčila tepovka, kterou se během tréninku teď snažím trochu hlídat, ale aspoň bylo vidět, že jsem to neflákala. 😊 I ty mosty jsem konečně vyběhla bez jakýchkoliv potíží. V seběhu z toho posledního mě teda předběhl jeden závodník, což byl pro mě impuls, že nikoho jinýho před sebe teď už rozhodně nepustím. Tempo 4:37 na posledních 300m mluví za vše. 😊

Můj cílový čas byl 21:59 a letošní výsledek je s největší pravděpodobností tím nejlepším za celou moji winterrunovou historii. Skončila jsem 10. v kategorii žen do 39 let a celkově jsem obsadila 59. místo z 257 závodníků.

Tímto článkem bych chtěla moc poděkovat za krásný závod, který pro nás pořadatelé připravili a za super dopoledne, které jsme jako celá rodina mohli díky Winter runu strávit. Děti si to užily moc a to samé mohu říct i o sobě. Zázemí, značení, servis po běhu, všechno skvělé, ostatně jako vždy. Uvidíme, zda se nám letos povede zúčastnit se závodu ještě v jiném městě, ale rozhodně vím, že pokud bude Winter run v Budějkách i v roce 2024, my určitě nevynecháme. 😊