Winter run České Budějovice

Téměř domácí prostředí. Okruh, co mám ráda. Trať, kterou znám v zimě, v létě, ve dne, i v noci. Závod, jenž jsem od začátku své "běžecké závodní kariéry" nevynechala ani jednou. Na tuhle sobotu jsem se prostě fakt těšila a to byla možná trochu chyba. Začnu ale zase maličko zeširoka, tak trochu historicky.

Když jsme s Davidem v dubnu 2015 poprvé vyběhli do běžeckého závodu, bylo to na RunTour v Českých Budějovicích. Tady se běhá trať dlouhá pět kilometrů a startuje se z náměstí Přemysla Otakara II. , ale jinak se běží okruh velmi podobný tomu Winter Runovému. Přes most do Stromovky, kolem Kauflandu a zase zpátky do centra. Ve stejném roce jsme se v Budějkách zúčastnili i Night runu.

V roce 2016 už jsme bez běhu nemohli být ani v zimě, takže po lednovém winterrunovém závodě v Hradci, jsme s tímto seriálem zamířili i do Budějovic. V tuhle dobu byl náš tým pořád ještě dvojčlenný, ale to se brzy mělo změnit. Tři týdny po ČB se nechal ke svému prvnímu závodu (a asi i běhu obecně 😊 ) překecat i Petr a v dubnu, když jsme sháněli někoho do pražské štafety, tak jsme zlanařili Gábi. No a dneska? Petrovy výkony jsou zcela nad naše chápání a Gábi běhá taky jako s větrem o závod, jen jí teda pořád chvíli trvá, než se zvedne z gauče. 😊

V roce 2017 jsme už tedy za DCKM tým běhali ve více členech, ale do ČB za námi dorazila jen Gab. Náš hlavní kápo odpovídal v té době velikosti průměrné batáty a byl už cca čtvrtý měsíc bezpečně ukryt u mě v břiše. 😊 Ohledně běhání v těhotenství jsem si toho samozřejmě vyslechla spoustu, ale stejně jako jsem si to myslela před dvěma lety, tak i nyní se domnívám, že pokud vše probíhá bez komplikací a nastávající maminka se cítí dobře, není důvod, aby seděla doma na zadku a přestala se hýbat, když na to do té doby byla zvyklá. Na trati jsem rozhodně netrhala žádné rekordy, nic jsem si nepotřebovala dokazovat. Ale chtěla jsem být pořád aktivní a vyplavovat endorfiny tak jako dřív.

No a jsme u loňského roku a závodu s největší účastí běžců z našeho týmu. Z Prahy přijela úplná výprava - konkrétně teda Gab, Kamča a Verča. A my už jsme byli 3. Běh s kočárem jsem měla natrénovaný nejen ze závodu v Hradci, ale i z výběhů v domácím prostředí, takže běžet i se svištěm byla jasná věc. David s Gabčou běželi celou cestu se mnou, do mostu mi s kočárem trochu pomáhali a myslím, že jsme si to všichni parádně užili.

I letošek jsme měli báječně naplánovaný, ovšem v noci ze středy na čtvrtek dostal Kryštof vysokou teplotu. Bez dalších příznaků, takže diagnóza Zub byla zcela jasná. Do zítra ho to přejde, tak jako vždycky a plán na víkend se nemění. Horečka ale neklesala celý den, ani noc, kňourání taky nepolevovalo, takže jsme vyrazili k doktorce a vypochodovali s antibiotiky. Bylo teda jasný, že závodu se určitě nezúčastníme ve třech, ale poprvé to nebude ani ve dvou. :( A protože po 2 probdělých nocích jsem to byla já, kdo byl o něco víc svěží a navíc jsem se celý týden na běhání opravdu moc těšila, tak mi David udělil propustku a s nemocným Kryštofem zůstal doma. (ještě jednou moc děkuji, Davi!).

Když jsem se v sobotu devět hodin ráno vyprostila z pod spícího dítěte (odmítal spát jinak než na mně) a koukla na venkovní teploměr, dost mě to nabudilo. Ukazoval totiž krásných 8 stupňů, navíc za oknem svítilo sluníčko, úplná nááádhera. V Budějovicích je navíc vždycky ještě tepleji než v Krumlově, takže to bude pecka, malovala jsem si! Na sebe jsem hodila šusťáky, tričko, mikinu a vestu a na běhání si s sebou sbalila krátký termo triko, lehké triko s dlouhým rukávem a legíny. Chvíli jsem dokonce koketovala i s variantou tříčtrťáků, protože do půl dvanácté začne slunce určitě pálit ještě intenzivněji, tak abych neumřela na přehřátí, ale nakonec jsem to zavrhla, že to teda snad nějak přežiju. 😊 Psala mi Kamča, že je na cestě a zapomněla si doma čelenku, ale že kouká, že má být jarních 13 stupňů, takže jí ani nebude chtít půjčit. Já jsem si jí teda taky nevzala a nepřibalila jsem si ani rukavice. Na co, že jo! Vyrazila jsem teda do Budějek s poloprázdnou taškou.

Už za Krumlovem se zatáhlo a teplota mírně klesla. Před Budějovicema se mi na přístrojovce rozsvítil signál se sněhovou vločkou a čtyřma stupněma!!! Při parkování u sportovní haly ukazoval teploměr ještě o stupínek míň. Na parkovišti jsme se potkali nejen s Kamčou, která mi přinesla vyzvednuté startovní číslo, ale i se Špachym a jeho fanklubem (čti manželkou a dětma 😊 ). Po převlečení jsme všichni vyrazili k bazénu, kde už to šumělo jako v úle, dětské závody byly nejen odběhnuté, ale taky vyhlášené a všechno se pomalu chystalo ke startu závodu na 4km. Skočily jsme si ještě na záchod a vlastně se i trochu zahřát, protože už za tu cca tříminutovou cestu od auta jsme díky ledovému větru dost vymrzly. Do startu zbývalo ještě asi 15 minut, které jsme rozhodně nemohly trávit nic neděláním, protože bychom zmrzly na kost. Šly jsme se teda lehce rozklusat a cestou jsme vyhodnotily, že běžíme do auta, abychom na sebe vzaly ještě nějakou teplejší vrstvu, v mém případě teda jen vestu, ale lepší než nic. Navíc jsem v jejích kapsách našla rukavice, díkybohu za ty dary!

Pak už jsme se vrátily zpět ke startu, potkaly Petra, u kterého jsme se následně zase odstrojily a asi 2 minuty před výstřelem jsme se šly zařadit do koridoru. Nemusela jsem tentokrát startovat z posledního místa, jako na předchozích závodech s kočárem, takže jsme šly zhruba do půlky startovního pole. Výstřel a jdem na to.

Přeběhnutí prvního mostu je v Budějkách nejhorší, protože je hned za startem, kdy se ještě běží v jednom velkém chumlu a celý most se pod tíhou té masy lidí strašně houpe. Když navíc netrefíš správně krok (což mně se nepovedlo nikdy!!!), je to nepříjemný ještě o něco víc. Následuje chvilka na srovnání kroku a už na nás čeká most číslo dvě, který nás přenese do Stromovky. Tady je okruh příjemný, v přírodě, po rovince. V předchozích ročnících to tu bylo místy zledovatělé, ale letos je to pohoda. S Kamčou držíme podobné tempo. Upřímně trochu čekám, že zpomalí a já budu moct taky polevit, ale to se nestává. 😊 Vybíháme z parku na most přes hlavní silnici na Krumlov a při seběhu dolů cítím, že mě začíná píchat v boku. Kamča sice tvrdí, že má tepovku hodně vysoko (já tu svou radši nesleduju), ale šlape do toho pořád, takže ani já nemůžu zvolnit, sakra 😊 . Pak si uvědomím, že teď vlastně běžíme přes kus mého úseku Vltava runu, zamyslím se, jak to bylo na jaře fajn a rázem zapomínám na nějaký píchání v boku! Asi kilák před cílem mi Kamča říká, že si to mám vysprintit! Tak takhle už jsem se dlouho nepobavila! 😊 S díky odpovídám, že na to fakt nemám a běžíme dál spolu.

Jsme zpátky u Sportovky a do cíle je to míň než 500m, ale na nějaké zrychlování opravdu nemám sílu. Když sbíháme z houpavého mostu, už z dálky vidím Petra stojícího u trati a vím, že to je průser! 😊 Slyším, jak na nás cosi volá a hecuje nás, což má ale za následek, že se vybičuje slečna za námi a předbíhá nás. No tak to zase jako prrr, slečinko. Já sice možná před chvíli nemohla a mlela jsem z posledního, ale do cíle mě nebude nikdo přebíhat! 😊 Přepínám na nějaký skrytý turbo režim a za vydatného Petrova povzbuzování předbíhám nejen onu slečnu, ale ještě další soupeřku, která se mi ještě před pár vteřinami zdála na míle vzdálená 😊 V cíli sotva popadám dech a mám pocit, že každou chvíli omdlím, ale co bych pro závěrečné čelíčko neudělala.

Kamča je kousek za mnou, takže to rozdýcháváme společně, pak se jdem vyfotit s medailema, následně přebíráme věci od kluků, kteří se jsou rozběhat a my míříme na teplý čaj, následně taky na výborně kafe v pojízdné kavárně!

Protože mám doma nemocné dítě, tak už jen zafandím klukům při startu osmičky a přesouvám se k autu, abych mohla vyrazit zpátky k malému marodovi.

Až na tu kosu, jaká byla, tak to byl další z hodně povedených závodů. Organizaci komentovat nebudu, protože bych musela opakovat to, co jsem již napsala ve článcích z Hradce a Brna. Zkrátka tým lidí, kteří za Winter runem stojí, tak přesně ví, co dělá a za ty roky mají všechno perfektně zmáklý. No a Budějovice jsou zkrátka moje srdeční záležitost. Trochu mě mrzí, že jsem letos musela nechat kluky doma, ale příští rok už snad budeme na startu opět všichni.