Zakončení běžecké sezóny 2018

30.10.2018

Delší dobu Vám už dlužíme článek. Noooo dobře, dva články Vám teda dlužíme, my víme. Jako jedna z výmluv, proč jsme je ještě nesepsaly, by mohl být fakt, že jsme si na rozlučce s letošní sezónou vypily mozky a doteď se z toho vzpamatováváme. Jenže my jsme děsně uvědomělý a do postelí jsme téměř za střízliva dorazily už ve dvě hodiny. Vlastně nejsme ani tak uvědomělý jako starý, sakra! Takže tenhle argument je lichej. Pak jsme taky jedna děsně pracovně vytížená manažerka a druhá matka na rodičovský, že jo!!! Tohle je sice pravda, ale za sebe říkám, že každý den zvládám hodit nohy nahoru a v klidu si vypít teplý kafe, když dítě spí a vzhledem k tomu, že mi Gab v sobotu psala, jak celé dopoledne sjížděla seriály na netu (sorry, že jsem Tě práskla, beru 😊 ), tak ani s tou udřenou manažerkou to nebude tak horký. Prostě jsme se k tomu nedostaly, ale teď to jdeme napravit, TEČKA!

První článek, který má na triku Gab se bude týkat štafetového závodu Praha - Plzeň a musí ho sepsat ona proto, že my s Davidem jsme díky Kryštofově nachlazení víceméně odběhli jen své úseky a mastili zpět domů, takže jsme se závodu nezúčastnili úplně kompletně.

Na mně je poreferování o dvojáku, resp. trojáku, který jsme absolvovaly v sobotu 6.10.2018. Ten den jsme se zúčastnili posledního závodu seriálu RunTour v Praze na Ladronce, následoval přejezd do Budějovic, kde se konal předposlední závod NightRunu (do Olomouce o 14 dní později se už nikdy z nás nechystal) a poté jsme se ještě přesunuli do Krumlova, kde jsme to zakončili výše zmíněnou pijatykou.

Nedá mi to neuvést "vtipnou" zákulisní rodinnou historku, kdy jsme v pátek večer dorazili na hotel, abychom po vykoupání Kryštofa zjistili, že jsme doma nechali moji komplet sbalenou tašku. Záměrně píšu v plurálu, protože jsme to vyhodnotili jako kolektivní chybu. 😊 Následovala rodinná rada, na které jsme důkladně zvážili, zda se vyplatí vyrazit do obchodu a koupit si dvě nové sady běžeckýho oblečení (dvě, protože nás čekali dva závody, že jo!) nebo absolvovat cestu Praha-Krumlov, Krumlov-Praha a oblečení přivézt. Nafta je prý levnější, takže David skočil do auta a kolem půlnoci byl zpátky na hotelu a já měla nejen v čem spát, ale i běžet. 😊 To jen takový střípek ze života DCKM rodiny.

Teď už ale k tomu běhání. V první řadě musím říct, že vyšlo nádherné počasí. Ikdyž po ránu už bylo samozřejmě chladno, tak jen co začalo svítit slunce, udělalo se krásné babí léto a i díky tomu jsme si závody moc užili. Na Ladronku dorazil jako první Petr, který se dopoledne ujal funkce trenéra a když jsme my kolem desáté hodiny jeli na místo, tak nám už posílal fotky syna Tondy s medailí na krku.

Ačkoliv jsme věděli, že start na Ladronce je tentokrát trochu jinde, zaparkovali jsme tam co vždycky (na straně u obory Hvězda) a vydali se pro startovní balíčky. Ukázalo se, že to není TROCHU jinde, ale dost daleko, takže jsme se rozehřáli svěží chůzí ve vzdálenosti 1,5km a auto jsme následně přeparkovali. Fronta na výdej balíčků vypadala děsivě, ale musím uznat, že to strašně rychle odsýpalo. Tohle má RunTour za tu dobu pořádání závodů zmáklý na jedničku. S vyfasovaným batůžkem jdeme už společně s Gab k autu, převlékáme se, pár poskoků na zahřátí a vyrážíme do koridoru. Běhu na 5 km se zúčastnilo 1296 běžců, takže na startu bylo fakt dost husto. I přesto jsme se však zvládly ještě před výstřelem najít i s Kamčou. Jasně jsme si řekly, že si každá poběžíme po svém, ve svém tempu, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme od startu až do cíle běžely spolu. Jako tým! A bylo to super! Ne, že bychom stihly probrat novinky a pokecat 😊 , ale táhly jsme se pěkně navzájem a s výsledným čistým časem 26:35 jsme byly všechny maximálně spokojené. Pak už proběhla výměna stráží u Kryštofa a na start 10km závodu se chystali pro změnu kluci, David s Petrem. Během fandění jsme stihly nejen uspat dítě, ale zároveň si v pojízdném stánku Costa coffee dát i kafe (takže rodičovská, teplé kafe a ještě běžecký závod a pak že to nejde, AHA! - viz. úvod 😊 ) a za hodinku jsme měli všichni první část závodního dne za sebou.

Následná organizace ohledně přesunu do Budějovic byla sice maličko komplikovanější, než bylo plánováno - no díky Petrovi, jen si na něj ukažme 😊 - takže holčičí část týmu nakonec nejela busem, jak jsme původně myslely, ale vezla se s Davidem a Kryštofem v autě. A jízda to byla fenomenální! Za sebe musím říct, že cesta z Prahy do ČB byla z celého toho dne asi to úplně nejnáročnější. Holky nepodcenily catering, takže jsme vesele popíjely šampus, víno, jedly oříšky, o ty jediné jsme se trochu podělily i s řidičem....moc prima to bylo! Ovšem vylézt v Budějkách z auta a představit si, že máme dělat něco jiného než jít spát, to bylo hodně přísný. K mému mírnému zklamání se David rozhodl, že se "obětuje" a bude hlídat, takže bohužel mému startu (kromě dvojky v žíle 😊 ) nic nebránilo. Po vyzvednutí startovních balíčků jsme si to zamířili do Potrefené husy, kde jsme si dali lehké jídlo a hodně silný kafe, pak už zase převléct do běžeckého, sraz s Verčou a Petrem, kteří mezitím taky dorazili z Prahy, mírné rozhýbání a alou do startovního koridoru.

Zase to bylo 5km v ryze dámském složení našeho DCKM týmu. Opět jsme se domluvily na vlastním tempu, ale tentokrát jsem to skoro i dodržely. Zhruba po prvním půl kilometru jsme se s Gábi oddělily od Verči s Kamčou. Asi na čtvrtém km jsem pak Gabče taky začala koukat na záda, což není myšleno obrazně, nýbrž skutečně, protože jsem ta záda měla pořád na dohled. Tím pádem jsem slyšela i hlasité povzbuzování od kluků, jak nám ostatním dává Gab na pr*** a mohla jsem to také náležitě okomentovat. 😊 Závěrečný sprint do cíle měla Gábi ale přeci jen rychlejší a já za ní dorazila až za 20 vteřin. Čas máme ale obě pod 29 minut, což je za nás výborný výkon, zvlášť s ohledem na to, že to byl už druhý závod toho dne 😊 . Verča s Kamčou se ale taky nenechaly zahanbit a dorazily do cíle taktéž společně, necelou minutku po nás. Protože mě a Davida, potažmo Gab, která s námi jela, trochu tlačil čas (Kryštofovo koupání, krmení,...), tak jsme téměř hned po doběhu naskočili do auta a vyrazili do Krumlova. Vlastně ne, ještě jsme si každý zvládli koupit pořádnej burger v Hladovým vokně. To je už taková tradice při jakýchkoliv budějovických závodech.

O následném večírku se nebudu dlouze rozepisovat, to si asi každý umí tak nějak představit. Prosecco, pivo, víno, B52, tatarák, nějaké ty tanečky,.... nu, bylo toho mnoho. Kdo si o nás chtěl myslet, že jsme sportsmanky posedlé cvičením, běžeckými tréninky a zdravou stravou, tomu jsme teď snad všechno uvedly na pravou míru. 😊

Tolik detailní report z jednoho krásného dne (neděle už byla horší). Možná Vás ještě zajímá, co nás čeká dál, když už jsme se se sezónou rozloučili. Už ve čtvrtek máme před sebou ale další závod. Tentokrát to ale bude závod s časem, protože 1.11.2018 se spouští registrace na Vltava run 2019 a my bychom si ji rádi obstarali, takže nám držte palce, ať jsme úspěšní a ať máme i v příštím roce o čem psát.