Zima, jaro, léto… jaký bude podzim?

16.09.2018

Zima - většinou braná jako nejlínější roční období. Člověk se radši schoulí s dekou a čajem někde na gauči, v případě šťastnějších z vás, u zapáleného krbu. Všechno je takové pomalejší, lenivější, z Vánoc jsme přejedení a ze Silvestra přepití. I když je pravda, že je zima i obdobím předsevzetí, ne vždycky ale vydrží tak dlouho jak by měly a nebo jak bychom chtěli.

My jsme začínaly s našimi výzvami taky v lednu, ne jako předsevzetí druhýho, ale až osmýho a neměly jsme žádný konkrétní cíl ve smyslu "do února sundáme tři kila" nebo "už nikdy nebudeme jíst prasárny". Prostě jsme jen začaly dělat angličáky, každý den víc a víc. Aspoň jsme se v té zimě zahřály... 😊

A tak to šlo vlastně i v únoru. Domácí cvičení, které není závislé na počasí. A já si pořád tak nějak malovala, jak to se zlepšujícím se počasím bude lepší a lepší.

Což bylo...v březnu, dubnu, květnu. Motivace v podobě závodů a touha uspět na nich, nepropadnout a nezklamat kamarády z týmu. Taky spousta volného času na kolo, brusle, běh i posilování. K tomu příjemné počasí, které přímo vybízelo k venkovním sportovním aktivitám, protože jen tak někde posedávat, na to ještě takové teplo není. Ale na sport příjemné a ideální, jen tak dál, takhle bude veškeré cvičení pohoda celý rok...

Květen, Vltava run a ... když se na to dívám zpětně, asi jsme si dali vrchol sezóny moc brzy 😊 I když po samotném závodu jsem si říkala - teď jsem zregenerujeme a jedeme dál, čekají nás další běhy, další výzvy. Počasí bude taky stále lepší.

HA! A tady se dostáváme k jádru věci. V uplynulých letech jsem to nijak nevnímala, ALE PROSÍMVÁS, léto je úplně nejhorší období na cvičení, pravidelné aktivity nebo třeba i hubnutí. Úplně jsem to letos přehodnotila a najíždím na systém - maximálně během školního (jo, školního, i když do školy už dávno nechodíme) makat, aby si člověk mohl užít léto...

Zaprvé nepravidelnost, znáte to sami, v létě to je samá oslava, svatba, výlety, dovolené a to člověk vypadne z režimu, který má běžně nastavený. A jak v něčem tak chaotickém hledat čas a chuť na cvičení? Zadruhé to počasí, nejen, že poslední na co člověk myslí, když se potí, jen ráno vstane, že by se mohl jít zapotit nějakou aktivitou. Když si navíc nechceme uhnat rovnou infarkt v tom dusnu, s tepovkou v nebeských výšinách, je to další proti. No, ale co teda dělat, když je tak hezky? Sedět na zahrádce, na terase nebo třeba na náplavce a popíjet... Popíjet osvěžující míchané (supr sladké) drinky nebo orosené pivo. I kdybychom nepočítali kalorie (protože jich je stejně nespočet 😊), tak jsme u začarovaného kruhu - dlouhé posezení s chlazeným nápojem, málo spánku, možná lehká kocovina, z ní únava a po práci...co si jít někam sednout, když je tak teplý večer? 😊

A i když si člověk nesčetněkrát řekne, že to takhle nejde (v nějaké uvědomělé chvilce), tak si pak řekne - ale kdy jindy? Kdy jindy než teď, když je tak krásně, proč ne teď, když mám dovolenou... 😊

Prázdniny utečou jako voda a až se září zeptá... No a zeptalo se už. Já sice taktně mlčím, ale to mi nepomůže. Jediné co pomůže je zase do toho skočit. A tak jsem skočila, sice to bolí, ale zároveň to člověka těší, protože zase objevuje to, na co už zadělal před prázdninami - síla, ohebnost, rychlost a radost z pohybu.

Takže léto, díky, bylo jsi krásné a opojné (doslova), ale už stačilo. Já chci zase režim, chci povinnosti a chci pravidelnost. A chci cvičit často a poctivě a nechci, abys mi v tom už bránilo... proto se s Tebou loučím a vítám podzim, který nemá tolik lákavých pokušení 😊

P.S.: Jooo, já vím, že má podzim burčák, ale to je dočasný! 😊😊😊