Běžecký dotazník 2. část

A máme tu další sérii otázek k běhu!

S kým běháš nejraději?

Kač: Sama. S žádným běžeckým parťákem jsem nebyla trénovat ani nepamatuju, ale nevadí mi to.

Gab: S dětmi v kočárku. Protože se o něj můžu opřít... haha. Je to sice nemalé závaží, ale zároveň "výmluva" proč běžím pomalu. Ale přiznejme si, že běhat s kočárkem jsem byla zatím 2x a další výběh vzhledem k sakra mrazivým teplotám a souvislé sněhové pokrývce na chodnících a v parku, nechystám. Letos je to na ty výmluvy nějaký dost jednoduchý 😂 Ale den, kdy zase vyběhnu, a třeba i sama se určitě blíží, plíživě 🤪 A pak se určitě vrátím k tomu, že nejradši běhám sama.

Nejoblíbenější délka trati?

Kač: Do 10km. Když čas a David dovolí, chtěla bych letos začít běhat delší úseky.

Gab: To, na co se zrovna cítím. Nikdy jsem nebyla žádnej dlouhoběžec, lehce přes deset mi stačilo, teď se to pohybuje kolem 3,5 km. Až vyběhnu sama bude to tak těch 5. Pravděpodobně 4,44 nebo 5,55. Toť má Garmin úchylka 🤷🏻‍♀️😂

Maximální délka, cos kdy uběhla?

Kač: Půlmaraton, 2x - poprvé Karlovy Vary 2016, podruhé v Budějovicích 2018.

Gab: Na tom se nezměnilo nic už asi 6 let. Necelých 15 km. Ale skoro nedobrovolně! ☺ Domluvili jsem se, že doběhnu z domu za mým frajerem na tenis a pak pojedeme spolu zpátky autem. Bylo to v době, kdy jsem měla svoje maximum deset a nějak jsem neodhadla, kolik to tak bude. ☺ Prvních 7 km bylo z kopce (Prokopské údolí) po asfaltu, takže mě strašně bolela kolena. Tudíž zbytek cesty jsem neskutečně trpěla a každý došlap bolel jak čert. Ze zoufalství jsem si tu cestu zkrátila a vzala to po železničním mostě ☺ Doma jsem pak stejně skončila ve svalové horečce... Od tý doby mám rozum, neblbnu a i na půlmaraton jsem šla leda ve dvojici.

Jaký máš běžecký sen?

Kač: Sen nemám. Chci, aby mě to bavilo, abych se u běhání dokázala odreagovat a odpočinout si.

Gab: Dostat se do běžecké formy, co jsem měla na jaře 2019. To jsem běhala do práce/z práce (v rámci Do práce na kole), ale občas i po skončení téhle akce. Obecnější ale je: chodit běhat ráda, protože pak si člověk najde čas vždycky. Když je to "povinnost" (byť dobrovolně naordinovaná - např. každý druhý den, počet km za týden/měsíc), tak hledám výmluvy. Proto mi nikdy nešly ty tréninkové plány.