Kačky výzva 4x4x4

Dle nadpisů posledních dvou článků to skoro vypadá, že náš blok mění své zaměření a budeme si tu teď psát matematický rovnice. 😊 Tak to prosimvás ne, nebojte! I vy, kteří nejste absolventi matfyzu můžete v klidu číst dál! 😊 Pravda je totiž taková, že ač jsem to neměla v plánu, tak jsem nakonec přeci jen odběhla upravenou verzi běžecké výzvy, o které jsem se tu rozepsala posledně. No a to stojí za zmínku! 😊

Běh jsem původně v plánu skutečně neměla. Stále ještě dobírám antibiotika, a protože už jsou několikátá v řadě, řekla jsem si, že to tělo asi skutečně potřebuje pauzu, aby se pořádně zotavilo a tak je na čase ho trochu poslouchat a polevit. To jsem taky udělala a tentokrát jsem omezila i dlouhé procházky s kočárkem, necvičila jsem a vážně jsem regenerovala - tak moc, jak jen to se dvěma malýma dětma jde. 😊

Vyběhla jsem v úterý po 10ti denní pauze a byl to běh v hodně pohodovém tempu. Pak jsem šla po dalších dvou dnech na kratší trasu a v pátek jsem si dala relaxační desetikilometrový pěší okruh s kočárkem. Následně jsem přišla domů, předala dítě kapitánovi DC a vyrazila na nákup. Když jsem se vrátila a šla za zbytkem rodiny na pískoviště, co čert nechtěl, byl tam taky Špachy 😊 a z čista jasna přišla řeč na to, že zítra (v sobotu) ráno se chystá na splnění celé 4x4x24 DCKM výzvy pro ICOS. Tak jsem smekla pomyslný klobouk, protože už tím, že se tuhle akci chystá absolvovat, je pro mě borec a spíš ve vtipu a s nadsázkou jsem nadhodila, že kdyby chtěl podporu a nevadilo by mu mé výrazně pomalejší tempo, ráda si s ním nějaký úsek dám. Jenže on se toho chytil a že můžem společně běžet klidně hned ten první, čili ranní úsek!

O tom, jak jsem na tom s jakoukoli fyzicky náročnější aktivitou po ránu, jsem tu už někdy psala, ale pro jistotu připomenu, že to prostě neumím. Neumím se vzbudit, vystřelit z postele, nasadit tenisky a jít se proběhnout. Každoročně to zkouším, abych si vždycky potvrdila, že to není nic pro mě. Už při obouvání kecek mám tep asi tak 160, jsem celá taková těžká, nemotorná, zpomalená,.... Holt potřebuji trochu času na rozkoukání, umytí a vypití čaje. Zas ale jako pozor, nepředstavujte si to tak, že doma otevřu oči, hodinu se povaluju v posteli, pak si dám dlouhou sprchu, udělám si snídani o třech chodech a potom teprve začínám fungovat. 😊 To by bylo sice skvělý, ale s tím naším zvěrstvem to samozřejmě nejde! Takže se běžně rozpohybovávám u poklízení věcí, které se válí po celém bytě, jednou rukou si čistím zuby, druhou mažu rohlík nebo krájím buchtu ke snídani a třetí zalévam čaj. Každý rodič to určitě zná a nerodič si to umí představit! Nebo si minimálně myslí, že si to umí představit! 😊 Tím jsem chtěla prostě jen říct, že ten můj start dne není vyloženě bleskový! Takže asi chápete, jak moc "lákavá" pro mě byla Špachyho nabídka výběhu v šest hodin ráno. 😊 Nu, ale protože jsem rozená diplomatka, neposlala jsem ho rovnou do víme kam, ale řekla jsem, že to probereme doma s Davidem a ozvu se mu. Což je to samý, ale zní to tak nějak líp, že jo! 😊

Jenže víte, jak to je, když Vám jednou někdo nasadí brouka do hlavy. Dost se ve mně bil fakt, že Linda konečně začíná trochu spát a já místo toho, abych si užívala spánku plnými doušky, tak budu v půl šestý dobrovolně vylejzat z postele! Navíc kvůli běhu! Pak jsem si ale zase říkala, že před dvěma lety jsem s třičtvrtěročním Kryštofem, který se budil 8-10x za noc zvládla uběhnout 3 úseky Vltava runu, tak proč si teď nedat jednu trasu a nepodpořit tím bláznivýho kamaráda. 😊 Takže v půl jedenáctý večer jsem napsala Špachymu zprávu, že "zkusím vstát, ale neslibuju to na 100%". Následně jsem ulehla a pro jistotu jsem si ani nenastavila budíka. 😊 Jakože fyzicky jsem si ho nenastavila, v hlavě se mi totiž asi zapnul, protože pár minut po 5 hodině jsem se probudila.

Chvilku jsem počítala, kolik výmluv zvládnu z fleku vymyslet, abych odůvodnila, proč běžet vážně nemůžu, ale jakmile jsem chtěla zavřít oči a ponořit se do spánku, tak mi došlo, že mám obě nohy a jsem zdravá! A nic víc nepotřebuju! Jenom jsem sakra líná lemra, takže žádný další vokecávání, Kateřino a vstávačka! 😊 Za 10 minut šest jsem tedy napsala Špachymu, že jdu, a když jsem zavírala dveře od bytu, zaslechla jsem, že i Linda už se probouzí, takže bych si s tím spánkem stejně moc nepomohla. 😊

Špachy je kámoš, takže tempo nechal zcela na mě, trasu nepřipravil nijak zákeřnou a navíc takovou, abych si to já mohla zkrátit. Místo 4 mil, které jsou v originální verzi výzvy, jsem si totiž dala "jen" 4 kilometry. V pohodovém tempu okolo šesti minut na kilometr jsme si spolu zaběhli necelé dva kiláčky, já pak odbočila na zkratku, Špachy šlápnul do tenisek a na posledních pár stech metrech jsme se ještě potkali a dobíhali je společně! Pak už následovalo nezbytné selfíčko, které jsme hned postli do skupinového běžeckého chatu a hurá domů na snídani. Musím přiznat, že na to, že to byl ranní běh, tak mi to tentokrát docela sedlo. Po nočním dešti byl strašně příjemný vzduch a asi i tím, že jsem neběžela sama, tak mi to krásně uteklo.

Doma jsem se osprchovala, obstarala děti, decentně posnídala a řekla si, že i v těch deset bych to teda mohla ještě zkusit. Okolo devátý jsem napsala Špachymu, jestli zvládne mé "vražedné" tempo ještě jednou, tak se s ním proběhnu znovu. Souhlasil, trasu naplánoval, v deset už mě nabíral u baráku a vyráželi jsme společně za dalšími kilometry pro dobrou věc. Po návratu jsem uspala Lindu a poté, co jsem připravila oběd, jsem si stihla na pár minut ducnout s ní, což bylo super!

Nebudu to napínat, když jsem totiž měla už dva úseky za sebou, řekla jsem si, že ty denní si prostě dám všechny a udělám si vlastní verzi výzvy, která bude 4x4x4 - tedy 4 kilometry každé 4 hodiny 4krát po sobě. V klidu a na pohodu, klidně i sama, aby se mi nemusel Špachy přizpůsobovat a já ho nezdržovala. Ukázalo se ovšem, že mu moje účast nevadí, takže ve dvě a nakonec i v šest jsme do etap vybíhali spolu. A bylo to opravdu fajn! Nezávodili jsme, nepotřebovali jsme si honit ego, ani lámat rekordy, prostě pohodička. Nezapomínali jsme samozřejmě své výsledky a fotky sdílet nejen ve skupině, ale taky na sociálních sítích a na obou těchto frontách se nám dostávalo obdivu a chvály, což potěší a taky trochu nakopne. Takže díky všem za podporu! 😊

Jak jsem tedy zmínila, moje modifikovaná verze výzvy nakonec byla 4x4x4. Co do počtu km to samozřejmě není nic extra. Někdo si může říct, že když už jsem měla 4 výběhy za sebou, že jsem se do těch posledních dvou už taky mohla kousnout, ale víte co? Kolik z Vás to už zkusilo? 😊 Ono totiž z gauče je jednoduchý všechno, ale skutečně se zvednout a hecnout se, to je jiná. Nám se povedlo vyhecovat minimálně jednoho dalšího člena týmu, který v devět večer nazul své tenisky a v neděli v pět měl hotovo! Ještě jednou klobouk dolů, Kristý! V pondělí dokončil i Feďa - ten, který to celé vlastně vymyslel. Teď tu píšu pouze o současných aktivních členech týmu, ale víme i o dalších běžcích, kteří ICOS svým startem ve výzvě taky podpořili. Všem patří veliká gratulace, jste vážně borci!

Jestli jsem Vás namotivovala a chcete to zkusit, tak neváhejte! Nesnažte se najít výmluvy, proč nemůžete. Jestli neběháte, tak choďte nebo to třeba ujeďte na kole nebo na bruslích nebo si dejte nějakou kombinaci. Upravte si svou verzi na míru, jak je libo, ale zkuste to a svým startem pomozte těm, kteří by možná chtěli, ale DOOPRAVDY nemůžou!