O2 Pražská štafeta
Letos jsme běželi štafetu O2 relay potřetí. Jak je již většině z vás známo, pro mě, Gab, byla štafeta vůbec první závodem v "běžecké kariéře" 😊 A to konkrétně před dvěma lety. Příprava probíhala dost na poslední chvíli, ale co - 5 km není půlmaraton (pro mě stále nepředstavitelná vzdálenost, na rozdíl od ostatních členů naší štafety).
Vidím to, jak kdyby to bylo včera. Devět dnů před štafetou přislíbím Kačce (tou dobou už zkušené běhně 😊 )účast. Načež se jdu dvakrát proběhnout, cca 3 km. Pak jedu na víkend do Náchoda. V pátek si jdu zaběhnout zase tři kilometry, v sobotu regenerace (nojoooo, dneska už po 3 km fakt neregeneruju 😊)! A pak neděle...den, kdy jsem si řekla, že by bylo vhodné poprvé okusit vzdálenost 5 km. Po snídani (vejce, abych měla bílkoviny na tvorbu svalů) vybíhám a těch 5 km dám. Akorát pak mám plnou hlavu toho, jestli do úterý (tehdy se běžela štafeta v úterý, navíc už 19.4., kdy bylo asi 14 stupňů - tenkrát nepředstavitelná běžecká zima) se budu schopná dát dokupy. Joo, dokupy jsem se dala. 5 km jsem zaběhla pod 30 min, což byl super TOP výsledek. A myslím, že zásadní úlohu v tom měly nové legíny, které jsem nejen pro sebe, ale i pro Kačku, koupila v neděli večer cestou do Prahy, a to v 8 večer v rámci těch nákupních holčičích víkendů, kdy je na všechno děěěěěsně velká a děěěěsně výhodná sleva. Že jsou nové a krásné věcí na běh naší věčnou motivací, jste si už mohli všimnout 😊 Ale o reálné formě jistě vypovídá to, že jsem domů sotva dojela autem a po příjezdu a super rychlé sprše jsem se svalovou horečkou ulehla a usnula a druhý den se sotva dobelhala do práce. Největší bolest na úponech holení kosti. Jak kdybych to dneska cítila ještě dnes.
No a loni... Kačka s Davidem bohužel nemohli přijet, což je pochopitelné vzhledem k tomu, že měli 18 dnů do stěhování do nového bytu a vlastně i 18 dnů do příchodu nového člena našeho týmu, teda pardon, hlavního kapitána našeho týmu, jejich skvělého Kryštofa. Štafetu jsme poskládali i tak a ani na chvíli nás nenapadlo, že bychom běželi pod jinou vlajkou než DCKM. A ostudu jsme snad neudělali. Teda takhle, nebudeme trapně skromní, udělali jsme si všichni osobáček na 5 km. A pokud jsem se náhodou spletla a Petr si neudělal osobáček, co do času na 5 km, tak si určitě udělal osobáček, co do složení týmu, když startoval spolu se třema supr roštěnkama... viz fotodokumentace 😊
2018...letošní ročník. A jak jsme se tam všichni poskládali? Snadno, postavili jsme dva týmy. Jeden čistě dámský a druhý čistě pánský. A to pod dohledem nejen hlavního kapitána Kryštofa, ale taky dalších dvou asistentek kapitána, Beatky a Sandry. A že jsme se zase zlepšili! Byť "jen" o dva roky později jsme na bráně po druhém úseku o 9 minut rychlejší!!! To už sakra znát je. A asi největší citelný a hmatatelný rozdíl? I po tomhle skvělém výkonu druhý den všichni chodíme, fungujeme, nikdo neupadl do svalové horečky a nikdo nepotřeboval sick day 😊
Jestli poběžíme i příští rok? Já doufám, že jo. Protože jestli je něco z našich běhů už tradice, pak je to právě tahle štafeta ve Stromovce. Už máme i svoje místo v depu, kde si vždycky rozděláme deku a piknik, DCKM mají vždycky stejné místo, kde parkují... Prostě jsme tu "jako doma".