RunTour České Budějovice 2019

Jak jsem ve svých článcích již několikrát zmínila, budějovická runtoura byla prvním běžeckým závodem, kterého jsme se s Davidem před čtyřmi lety zúčastnili a od té doby jsme nevynechali. Já sice v roce 2017 nebyla aktivním běžcem na trati (kvůli rostoucímu břichu a hlavně pro nachlazení), ale fandila jsem podél ní, co mi síly stačily. Takže s tím, že poběžíme i letos, jsme počítali na pevno. Ovšem člověk míní, nabuzení běžci mění. 😊

Registrace na závod jsme téměř vždy řešili až na místě. Teď, s dítětem, to navíc snad ani jinak nejde. Moje organizační já sice dost trpí, ale už jsem za ten rok a třičtvrtě pochopila, že si můžu na krásno malovat, kam pojedeme, co budeme o víkendu dělat, ale Kryštofova horečka nebo třeba střevní chřipka, mě udrží pěkně doma na místě. Proto jsme letos startovné dopředu neřešili a nechávali to na poslední chvíli, resp. na den závodu.

Když jsem však 14 dní před samotným během seděla u kadeřnice a při čekání na působení barvy na hlavě jsme probíraly všechno DŮLEŽITÉ, dozvěděla jsem se mimo jiné, že Budějovice jsou vyprodané! A to jak závod na 5km, tak i delší desetikilometrová trať. Při příchodu domu jsem si tuhle skutečnost potvrdila na facebookových stránkách Runtour a informovala o tom ostatní členy našeho DCKM týmu. Špachy a Verča už měli své registrace na desítku zakoupené a nám s Davidem a s Kamčou nezbývalo než čekat, zda se něco neuvolní nebo třeba nenavýší kapacita. Jak se postupně ukazovalo, nebyli jsme sami, kdo čekal. Na stránce události i samotné RunTour každý den přibývaly příspěvky s poptávkou po registracích. No nebudu to napínat, kontrolovala jsem facebook tak často, jak je to šlo a nakonec se mi ve čtvrtek podařilo dvě startovní čísla na pětikilometrovou trať ulovit. Protože se někdo musel postarat o Kryštofa, tak jsem potřebovala ještě jednu registraci na desítku, abychom se u něj vystřídali. Ta už ale bohužel k sehnání nebyla. Že hlídací los padl tentokrát na Davida, nesl poměrně statečně, a když se navíc dozvěděl, že v Esence kafé na budějovickém náměstí probíhá zrovna v sobotu akce s grilovanýma hamburgrama, vlastně skoro zapomněl, že kdy chtěl běžet. 😊

Takže registrace by byly. Přeregistraci na své jméno zvládneme na místě. V pátek v podvečer začínám plánovat čas odjezdu z domova, abych si v klidu vyzvedla číslo a zároveň, abychom to nějak sladili s Kryštofovým režimem. Startuje se určitě klasicky v pravé poledne jako každý rok, ale na ten výdej a přepis jména závodníka se radši mrknu. Najedu na internetové stránky a po vyprodaných závodech tu na mě čeká další překvapení a opět trochu nemilé. Start závodu na 5km se posunul a to až na druhou hodinu odpoledne!

Pro letošní rok byl totiž k výše zmíněným (5 a 10km) a dětským běhům, přidán ještě rodinný závod na tři kilometry a zároveň byl start pětky posunut až za desítku. A to si upřímně tedy nemyslím, že je úplně chytrý tah. Rozumím tomu, že je to asi lepší pro organizátory, ale třeba pro rodiny s dětmi to podle mého názoru zas tak dobré není. Pokud chce Váš prcek běžet dětský závod na 500m, musíte do 9:00 vyzvednout jeho registraci a v 9:30 startuje. No a pokud si chcete Vy sami zaběhnout pětikilometrovou trať, čekáte na svůj start do dvou. Samozřejmě je to v pohodě, pokud vyjde počasí jako třeba teď v sobotu. Zázemí a doprovodný program se spoustou aktivit pro děti jsou připravené na jedničku, ale pokud bude od božího rána lejt jak z konve a bude zima, tak si myslím, že to ani pro děti ani pro dospělé nebude příjemné téměř pětihodinové čekání. Ale to jsem zase zabrousila dál, než jsem chtěla. Takže zpátky k našim přípravám a běhu samotnému.

Z domova nakonec vyrážíme chvilku po jedenácté hodině a mladý pán za cedulí Český Krumlov usíná (ZCELA MIMO PLÁN! 😊 ). Píšu si s Kamčou, jak je na tom pražská posádka, že by mi případně vyzvedli číslo a dozvídám se, že cesta na jih je dost výživná a do Budějovic dorazíme asi tak na stejno. Což je v pohodě pro nás dvě, ale Verča, která je přihlášená na desítku, tudíž startuje v 12:15, to bude mít trochu na knop. 😊

Parkujeme u Černé věže, Kryštofa přesouváme do kočárku, akorát když hodiny odbíjí pravé poledne a já si vyrážím vyzvednout startovní set. Žádná fronta, žádné čekání, super! Batůžek s číslem beru i Kamče a plynule se přesouvám na přeregistraci. Při vyplňování formuláře přicházejí holky. Je 12:10 a my se fotíme s budějovickou radnicí, Verča se loučí s dětma a vyráží si ještě odskočit. Úplně nechápu, z čeho má ta holka nervy, ale určitě je to pevnější než železo! 😊 Já bych na jejím místě už byla vypsychlá, jak to nestíhám a nezvládám a kdesi cosi, ale s ní ještě zavtipkujem na téma startu přímo ze záchodové mísy a pak už se teda odebere pryč. 😊

My se s Kamčou přesouváme kousek za start, abychom jí aspoň vyblejskly. Když zazní výstřel a všichni probíhají kolem nás, tak Špachyho v záplavě závodníků vůbec nezaregistrujem, ale Verča startuje suverénně poslední, takže u ní prostor na focení je. 😊 Kamča pak zůstává s Verčinými dětmi a manželem na náměstí a já se přesouvám kousek dál po trati za Davidem a Kryštofem. Po probuzení mláděte všichni intenzivně fandíme probíhajícím běžcům, a když kolem nás proběhne Špachy do druhého kola, vracíme se zpět k náměstí, abychom závodníky povzbudili v cílové rovince. Ještě předtím než odbije jedna hodina, už vidíme Pavla a jeho cílové čelíčko.

Zhruba 12 minut po něm už s úsměvem na tváři přibíhá i Verča, jejíž čelíčko sice možná na fotkách nevypadá zas tak profi, ale vzhledem k tomu, že si na desetikilometrové trati střihla svůj nový osobák a to pomalu i se startem z toitoiky a navíc ještě zvládá rozdávat úsměvy na všechny strany, tak si určitě zaslouží minimálně smeknout klobouk. 😊

Potom už se všichni srazíme, přesouváme se na zahrádku kavárny, kde David provokativně zasedá ke gulášovce a pivu, my se jdeme převléct do závodního a pomalu se připravit. Berem to s Kamčou trochu zodpovědněji než Verča, takže si před startem nejen protáhnem, ale dáme si v rámci rozklusu i kolečko kolem náměstí. Zhruba pět minut před startem jdem do koridoru a fakt nás překvapuje, kolik je tam lidí. Kapacita byla okolo tisícovky. Teď už z výsledkové listiny vím, že nás běželo 774 a teda to už je pořádná masa lidí. Chceme se dostat aspoň k vodičovi na 30 minut, ale je to bez šance, dav nás nepustí. Ve dvě hodiny padne výstřel a my vybíháme do svého závodu. Startovní branou probíháme cca 40 vteřin po výstřelu.

Jak už jsem ve svých článcích několikrát psala, závody v Budějovicích mám ráda. Už jsem dokonce asi přišla na chuť i těm mostům. 😊 Ikdyž tu běžím po x té, tak vlastně nikdy předem přesně nevím, kudy trasa povede, protože se mi plete tento závod, winter run a night run, ale pokaždé je to fajn. Ovšem tentokrát je počet startujících opravdu vysoký a my se s Kamčou bez mála celé první dva kilometry jen prolétáme mezi ostatními běžci. Při seběhu z prvního mostu dostanu zezadu kopačku do boty, což ve spojení se písečkem, po kterém se tady běží, má málem za následek můj pád, ale na pána za mnou se ani nemůžu zlobit, protože určitě nechtěl, jen nebylo kam uhnout, když je nás tu tolik.

Ve Stromovce se to pak už trochu trhá a trhá se ode mě i Kamča. Vypadá to, že jí to dneska sedí a běží parádně. Já si dávám za cíl mít jí pořád na dohled a to se mi zatím daří. Trať ubíhá rychle, u Kauflandu se přehoupneme přes most, já si v hlavě mapuju, že už jen podél vody, přeběhnout poslední most, kolem Kliky, na kostky a do cíle. No pořád je to ještě zhruba kilák a půl, ale vlastně už tam skoro jsme 😊 Na posledním mostě ještě úsměv pro fotografa a pak už je na čase zrychlit. Kamča očividně také síly má, takže závěrečný kilák běžíme obě dvě pod 5 minut. Ač v cílové rovince ještě zvládnu někoho předběhnout, tak nás od sebe nakonec dělí 3 další závodníci. Ale na dohled jsem jí měla, plán splněn. 😊

Špachy je s foťákem připraven hned za cílem u zábrany, u které se téměř zhroutím a rozdýchávám ten závěrečný sprint. No aspoň někdo zachytil můj výraz a snad si od Petra (který průběh celého závodu sleduje on-line přes náš skupinový whatsapp chat) nevyslechnu, že jsem do čelíčka nedala maximum. 😊

Přesouváme se s Kamčou pro pití, kde už na nás čekají naši věrní fanoušci David s Kryštofem. Po osvěžení, zvládneme i lehký strečink, uděláme pár "vítězných" fotek s medailemi a pak už jdem na to, na co stejně myslíme celý závod. Přece na tu gulášovku!!!! 😊

Zahájení runtourové sezony v Budějovicích bylo fajn! Mám ráda celý tenhle seriál, jeho atmosféru, prostředí a trať, ale mám tentokrát malou výhradu týkající se počtu startujících. Přiznávám, že jsem si ještě v týdnu říkala, že nechápu, proč organizátoři nenavýší počet registrací, když je takový zájem, vždyť co by jim to udělalo a ještě by vydělali. Ale teď, po absolvování závodu, bych spíš byla pro snížení počtu účastníků. Nebo třeba startování v koridorech podle předpokládaných časů nebo nějakou jinou vychytávku, která by donutila startující běžce trochu přemýšlet o tom, kam se ve startovním poli zařazují. Určitě to není chyba pořadatelů, tohle je spíš o soudnosti, resp. špatném úsudku startujících. Samozřejmě mám i já trochu máslo na hlavě, že jsem nešla na start dřív, abych se dostala blíž ke startovní bráně a tím bych si to proplejtání mezi pomalejšími běžci ušetřila, to uznávám a příště budu snad o něco chytřejší.

Každopádně závěrem veliké DÍKY, RunTouro - za prima sobotu, za bezva závod a i za další běžecké zkušenosti. 😊