Soustředění Štědronín 2023

Letní sezóna jde s naší nečinností na sociálních sítích už několik let pěkně ruku v ruce. Ovšem to, že to flákáme s postama a článkama vůbec neznamená, že nic neděláme. Díky vysokým teplotám běháme a cvičíme především po večerech a pak už většinou nejsme schopné vyplodit nějaký smysluplný příspěvek. Máme za sebou ovšem dvě letní akce, které si rozhodně zaslouží, abychom se o nich trošku víc rozepsaly.

První se uskutečnila už v červenci. Bylo to premiéra a skromně si troufám tvrdit, že se docela povedla, jinak bychom Vám to samozřejmě zatajily. 😊 Protože jí však pořádalo organizátorské trio Kačka, David a Kristý, bylo by vhodnější, aby Vám o ní pověděla víc Gábi. Ta sice sama na startu nestála, ale vše sledovala a hlasitě účastníky podporovala. To jsem na Tebe kulantně hodila sepsání článku, viď? Nemáš zač, beztak nemáš celý dny do čeho píchnout. 😊

Já bych Vám dneska ráda napsala o akci, na které jsme s Gab byly také spolu a kterou mám ještě v živé paměti (a v namožených svalech 😊), neboť proběhla minulý víkend.

V zimě jsem v Krumlově objevila Kondiční cvičení pro ženy. Název celkem nuda, ale už mě nebavilo pořád jen běhat, chtěla jsem se vybít i trošku jinak. Navíc jsem od dvou kamarádek nezávisle na sobě měla reference, že je to fakt skvělý a tak jsem se rozhodla to prubnout. Zlanařila jsem k tomu i Janču a Zuzku a vyrazily jsme. Musím říct, že minimálně moje nadšení nebralo konce. Dlouho mě nic tak moc nechytlo jako tyhle lekce. Začaly jsme tedy s Jančou chodit pravidelně, alespoň jednou týdně. Mojí opakované večerní cvičební aktivity si na Garmin connectu všimla Gábi a já jí detailně popsala, jaká pecka to je.

Dozvěděla jsem se, že během srpna se každoročně jezdí také na víkendové soustředění. Doufala jsem, že se termín konání trefí do jednoho z našich dvou volných prázdninových víkendů a ono se to fakt povedlo. Když trenérka Naďa ohlásila datum letošního soustředění, já, Janča a Zuzka jsme o účasti měly hned jasno. Info jsem poslala i Gábi, která si termín také vybookovala ve sdíleném domácím kalendáři. Během květnového Vltava runu jsem se o akci zmínila ještě před Kristý a Kamčou a i ony se nakonec rozhodly, že s námi vyrazí. Tak to vypadá na hodně slušnej mejdan s touhle partičkou, říkala jsem si tenkrát. 😊

Soustředění se konalo v rekreačním zařízení Štědronín. Je to tak nějak na půli cesty mezi Prahou a Krumlovem, pro naši skupinu jako dělané. Posádky vyrážely ze svých bydlišť v podobný čas. Cestou jsme se ujišťovaly o tom, že zcela určitě všechny umřeme, protože takovou nálož cvičení navíc v horku, které bylo v předpovědi a bez kondice, zkrátka nemůžeme přežít. I proto si oba vozy cestou přibrzdily u Mekáče, abychom se naposledy v našich životech posilnily pořádnou čuňárnou. 😊 Přijely jsme okolo půl čtvrté, obě auta téměř nastejno. Ze zpráv jsme věděly, že Naďa má problém s autem a první trénink původně avizovaný na čtvrtou hodinu bude posunutý na později. No řekněte sami, jestli to nebylo zcela jasné znamení, že máme odšpuntovat první lahev prosecca. 😊 My to tak pochopily a navíc jsme taky potřebovaly prolomit ledy mezi holkami z naší výpravy, které se ještě osobně neznaly.

Když Naděnka přijela, rozdala klíče od pokojů a rozhodla, že vzhledem k vedru, které panuje, bude první trénink až po večeři. Ta byla vskutku hodna fitness pobytu – vepřové výpečky se zelím a bramborovým knedlíkem. 😊 Bylo to vynikající, takže jsme se s chutí nadlábly a odvalily se na pokoje trávit. Před půl osmou už jsme však byly ve cvičebních úborech s karimatkami pod paží a činkami v ruce nastoupené venku plny očekávání, co následující hoďka a půl přinese.

V tuhle chvíli si dovolím pár slov o naší trenérce. Ač je to žena malého vzrůstu, při cvičení jí rozhodně nikdo nemá šanci přehlédnout. Ba ani přeslechnout! Energie, kterou v sobě má a předává na všechny v její blízkosti při cvičení je neskutečná. Její elán a chuť makat na sobě, jsou sakra nakažlivé. Umí skvěle podpořit, ale zároveň dokáže dát jasně najevo, že ona je tady šéfová a Ty budeš skákat, jak ona píská (při kruháčích doslova 😊). Srandičky jsou povoleny, ale upřímně na ně během cvičení nezbývá moc sil. Naďa nás dokáže vyhecovat k výkonům, o kterých se nám ani nezdálo. Když si myslíš, že už vážně nemůžeš, ona tě přesvědčí o tom, že můžeš ještě třikrát. A hlavně jestli teď polevíš, dají si to všichni ještě jednou a to teda fakt nechceš!

No tak abych to nějak shrnula... po prvních 15 minutách mi Gábi na tajňáka zašeptala, že je přesvědčená o tom, že jestli pojedeme ještě jednou dřepy, tak jí beze srandy explodujou stehna. 😊 Na bolest stehen jsme ovšem všechny záhy zapomněly, protože jsme se přesunuly na posilování rukou a minimálně mě v hlavě běželo, jestli by nebylo jednodušší si ty ruce dobrovolně amputovat než postupovat tohle novodobý mučení. Bylo to zkrátka báječné a všichni jsme si první trénink moc užily! Večer proběhlo jen decentní posezení a šly jsme nabírat síly na sobotu.

Protože štědronínský "resort" je oblíbeným místem pro organizaci dětských táborů a soustřední sportovních klubů, ráno okolo sedmé nás probudilo postupné shromaždování se malých táborníků k nástupu. Takže žádný dlouhý vyspávání se bohužel nekonalo. V předem domluvený čas jsme se sešly na snídani, kde Naďa zavelela v kolik začíná další trénink. Tentokrát jsme měly naplánováno nejprve opět kondiční cvičení, poté bleskurychlé převlečení do plavek, abychom mohly vesele pokračovat posilováním v bazénu. No a protože po konci vodního tréninku do oběda zbývalo ještě celých 50 minut, napadlo někoho z dua Gábi a Kristý, že by bylo ohromná škoda, kdybychom tohle okno nevyužily k proběhnutí se po okolí. Jak to mám s těma výzvama asi není nutné dodávat, přidala jsem se k nim bez remcání a téměř v pravé poledne, ve třicetistupních a po dvou absolvovaných dopolednich trénincích jsme si daly ještě výklus.

Následovala rychlá sprcha a hurá na oběd. K tomu se servírovala čočková polévka a řízek přes celý talíř. 😊 Tohle menu už si ale opravdu žádalo, abychom se následně přemístily do postelí a daly si popoledního šlofíčka. Další trénink začínal v 15:30 a byl tentokrát pod vedením nejen Nadi, ale také jejího syna Dominika. Jablko v jeho případě nespadlo daleko od stromu a ani Domča nám nedal nic zadarmo. Dřely jsme na dvanácti stanovištích, přičemž tři z toho byly v bazénu. To některé z nás nejdřív nehodnotily úplně pozitivně, ale za sebe musím zpětně říct, že to bylo to úplně nejlepší osvěžení, které jsme v tom vedru mohly mít.

Po kruhovém tréninku byl asi hodinku voraz a sobotní cvičební program jsme zakončily posilováním s činkami, opět v bazénu. Po večeři, která byla zase vynikající, se naše šestičlenná výprava rozhodla, že si na vytrávení udělá ještě kratší procházku po okolí. Ne všechny účastnice z toho byly nadšené (nechci Zuzku veřejně jmenovat 😊), ale když jsme jí slíbily, že i po cestě budeme striktně dodržovat pitný režim, tak teda vyrazila s námi. Prozradím, že památník, ke kterému jsme měly dle mapy namířeno jsme bohužel nenašly, ale obě lahve, které jsme s sebou nesly, jsme při jeho hledání hravě pokořily.

Po návratu nás osud zavál nejprve na samotku, kde jsme ve jménu hesla "přece to nepovezem domů" zapracovaly na dalších tekutých zásobách, které jsme si přivezly a pak už jsme se přesunuly do místní hospůdky. Tam už dávno seděl zbytek cvičenek, včetně trenérky. Jediná volná místa, která na nás zbyla, byla přímo u reproduktoru a to se stalo některým z nás ten večer zřejmě osudným. Poměrně rychle jsme se totiž staly královnami tanečního parketu. 😊 Ale to bylo hlavně proto, abychom protáhly a uvolnily namožene svaly dolních končetin samozřejmě!

Do postelí jsme se dostaly sice později než předchozí večer, ale protože byl mírně odložený i čas nedělní snídaně, mohly bychom se rozumně vyspat, nebýt táborníků, kteří nám pod okny asi od půl sedmé hlasitě trénovaly týmovou zdravici! Zvážila jsem svoje možnosti a vyšlo mi, že buď budu ležet a proklínat všechno a všechny nebo zmobilizuji zbytky svých sil, vylezu z postele, přesunu se do sprchy, dám si jednu ledovku a budu doufat, že mě to probere k životu. Vsadila jsem na druhou možnost a díkybohu to vyšlo. Jinak bych v té posteli pravděpodobně ležela ještě teď. 😊

Po snídani nás čekal poslední trénink celého víkendu. Opět jsme jely kruháč ve dvojicích a opět to bylo skvělý. Těm, kterým se úplně nechtělo rozhýbat, Naďa ještě před tréninkem vysvětlila, že co bolí (VŠECHNO!), to sílí a že bolest svalů je po takové náloži naprosto přirozená. Stačilo protažení, rozhýbání ztuhlých těl a na druhém stanovišti už jsme zas všechny jely na maximum.

Sečteno podrženo, tenhle víkend byl bez chyby. Za naší partičku mohu říct, že jsme si to parádně užily, zacvičily si, objevily svaly, o kterých se nám ani nesnilo a smíchem jsme si prodloužily život o pár dalších let. Moc děkujeme za skvělou organizaci a na příští rok prosím rezervaci 6 míst! 😊