Vltava run 2019, 1. část

16.05.2019

Rok uběhl jako keňský běžec pětikilometrovou trať a přišel druhý květnový víkend. Víkend, na který byli všichni členové #DCKM týmu natěšeni jako malé děti a závod, na který se všichni intenzivně připravovali. VLTAVA RUN! První článek o tomhle šíleném štafetovém běhu ze Šumavy do Prahy je tu!

Začneme ale zase pěkně postupně, tedy nejdřív od příprav. Tu běžeckou mohu zhodnotit nejlépe u sebe a musím se přiznat, že stála za prd. Hmm a to ten článek tak pozitivně začal, co?  😊 Od NoMen runu, který se běžel cca měsíc před VR, jsem bojovala s nachlazením. Od běhání jsem díky nastydlým průduškám byla týden zcela odříznutá. Rýma se mě však držela (a drží i nadále) celý měsíc, a když se vám blbě dýchá, tak se vám logicky i blbě běhá. Když už jsem tedy vyběhla, šlo většinou jen o kratší vzdálenosti v pomalejším tempu a i přesto jsem z toho neměla nikdy moc dobrý pocit. Nepíšu to tady rozhodně proto, abych si dělala nějaké alibi nebo se vymlouvala, ale aby informace byly kompletní.  😊 Gábi, to je ovšem jiná liga. Kvůli angíně, která jí vyřadila z NMR, si dala taky asi čtrnáctidenní pohov na gauči, ale pak se do tréninku pustila se vší vervou. A vyplatilo se! Během sobotního úseku si střihla hned dva své osobní rekordy, ale nepředbíhejme. Další borec, kterého bych v této části článku ráda zmínila, je můj kluk DC (neeee, nebudu nic nepotřebovat, Daví, buď v klidu! 😊 ). Prvního února se rozhodl, že do Vltava runu v rámci svých tréninků uběhne sám celou vzdálenost závodu. Chodil běhat hlavně po večerech/nocích, v dešti, mrazu, zhubnul 13 kilo a 8.5.2019 měl hotovo!  😊 Pak teda máme v týmu ještě takové cvoky jako třeba Špachyho, který 368,7 km (tedy stejnou vzdálenost jako David) uběhl taky sám, ale jen za duben a to už je teda trochu mimo naše chápání  😊 Takže to by bylo k přípravám běžeckým. Všichni jsme jednoduše dělali, co jsme mohli a co nám podmínky/zdraví/rodiny/... dovolily!

Pro letošní ročník jsme měli přichystanou novinku v podobě týmových #DCKM dresů, které jsme vám už v jednom z předchozích článků představily. Strávili jsme v nich celý vltavarunový víkend a ukázalo se, že jsou fakt boží! Nejen že jsou ze strašně příjemného materiálu a že jsou krásný (taky jsme si je navrhovali sami, že jo! 😊), ale jak jsme s Gábi nezávisle na sobě hned v pondělí při prohlížení fotek vyhodnotily, zeštíhlují! A to prostě vždycky oceníš!  😊

Co novinkou nebylo, byly dvě týmové dodávky, které pro nás opět zařídil Petr. Díky, kámo! 😊 Polepy jsme tentokrát nechali udělat o něco větší než v loňském roce a název našeho týmu, který byl z boků aut, byl ve stejném barevném provedení, jako ho máme na dresech-tedy barevný maskáč. Protože jsme dost předvídaví a taky proto, že předpověď počasí neslibovala nic moc hezkého, koupili jsme velkou bílou lepící folii, kterou jsme potáhli okna (jen ta zadní! 😊) a barevnýma lihovkama se na ni podepsali, ke svým jménům připsali čísla úseku, jež běžíme a taky města, odkud pochází, popř. kde žijeme. Jak se už během sobotního dopoledne ukázalo, bylo to pro letošní upršený ročník docela chytré. Barevnými popisovačemi, kterými jsme auta ozdobili vloni, se nechalo pro letošek inspirovat hodně dalších týmů, takže bychom za prvé zapadli v davu a to nechceme 😊, ale za druhé vzhledem k počasí, které panovalo, byly z malůvek, podpisů a kdovíčeho ještě na kapotách aut je velké slité barevné koláče.  😊 

Jak už Gábi zmínila v článku o představení našeho týmu, tak jsme vyměnili i jednoho z řidičů. Tomana nahradil Eda a zvládl to naprosto famózně. Kdo si myslí, že celovíkendový řízení je brnkačka a zvládl by to každý, tak se šeredně plete. Za prvé to není jen o tom držet volat, ale mít tu trasu taky trochu nastudovanou, ustát naše občas trochu hysterické výlevy v autě, nenechat se rozházet občasným kecáním do řízení, všude nás dopravit včas a hlavně bezpečně. Eda do své řidičské šichty nastoupil v sobotu okolo desaté ranní a skončila mu v neděli cca v půl osmé večer. Mezitím si společně s naší skupinou dal 2,5 hodiny spánku. Prostě klobouk dolů a ještě jednou veřejně moc děkujeme!!! Řidič Láďa z druhého auta, to už je starý mazák - čti absolvoval s námi závod už podruhé 😊- ale i jemu samozřejmě patří veliký dík!

Poslední z příprav, které jsou pro běžecký víkend celkem zásadní, jsou přípravy jídla. Nevezli jsme si toho málo. Měli jsme s sebou spoustu ovoce, čerstvého i sušeného, nějaké proteiny, ať už v podobě tyčinek nebo nápojů, ale nejvíc jsme se (mluvím aspoň za posádku našeho auta) těšili do vyhlášené hasičárny v Purkarci, kde celý den a noc prodávali čerstvě usmažené řízky a palačinky! 😊 Teda prodávali tam toho víc, ale tohle bylo top. Naše auto na předávku dojelo okolo půl dvanácté v noci a setkali jsme se tam s tak milýma obsluhujícíma dámama, že i před nimi musím smeknout klobouk. Možná i proto, že byly tak usměvavé a ochotné, jsem si konkrétně já poručila oba výše zmíněné chody, abych náááhodou o něco nepřišla. 😊 Při odjezdu jsme si u nich ještě doplnily termosky s čajem a Gábi si chtěla na cestu vzít jednu čistou palačinku. Protože bez náplně v tom okamžiku ale právě neměly, šly je kvůli nám hned smažit! Dloooouze jsme jim musely vysvětlovat, že se teda spokojíme i s tou marmeládou, ať si kvůli nám nepřidělávaj práci, že stejně musíme jet. 😊 Fakt tyhle ženský byly naprosto boží! Kdo se u nich nezastavil, udělal životní chybu 😊

Tak a to by asi z příprav bylo tak nějak všechno. Skoro by se chtělo říct, že článek o Vltava Runu se bude týkat běhu, ale toho jsem se teda dotkla jen hodně okrajem. Slibuju, že příštím příspěvkem to ale už napravíme a přineseme Vám podrobnou reportáž o tom, kde a jak jsme běželi. 😊