Vltava run, potřetí a naposledy

Ještě jsme neodpověděly na Vaše otázky, které jste poslali. Ještě jsme toho o Vltavě spoustu nenapsaly. Tak to dneska zkusím (G.) napravit.

Co si určitě vezmeš s sebou příště (co Ti chybělo)? Co jsi vezla zbytečně?

Mně kupodivu nic nechybělo. Vzhledem k tomu, že to byl náš první štafetový závod (5 km ve Stromovce do toho nepočítám 😊), udělala jsem si seznam už měsíc dopředu a postupně do něj připisovala i odmazávala (optimalizace místa v tašce a její váhy 😊). Teď se do seznamu dívám a zjišťuju, že jsem díkobohu měla zbytečně (tedy vůbec jsem nepoužila) jedinou věc. A tou byla lékárnička. Ale tu určitě člověk neveze zbytečně. A chyběl mi jen opalovací krém potřebný na poslední úsek, kde není ani metr stínu a slunce pralo o 106. To ale vyřešil kamarád ze štafety, který mi půjčil svůj. Takže kupodivu sbalení bylo na jedničku. Noo, když vás nikdo nepochválí, musíte to udělat sami. 😊

Zajímalo by mě, zda jste během závodu měli sílu sledovat a vnímat okolní krajinu, kterou trať vedla - a že jí ze Šumavy do Prahy byl pořádný kus!

Já jsem si panoramata užila nejvíc na svém prvním úseku, což byl úsek č. 12 - z Vyššího Brodu do Rožmberku. Ve Vyšším Brodě jsem byla nesčetněkrát při sjíždění Vltavy. Kemp jsme však za účelem procházky po "Vyšáku" opustili jen jednou. Takže i ten krátký běh po této obci byl za hranice všedních vodáckých dnů. Ale to nejzajímavější začínalo za obcí. Stoupání mezi loukami a lesíky pro mě bylo za odměnu, co do prostředí - běžela jsem takřka sama, neboť v prvním části kopce mě předběhl "parťák" z týmu Spartanů Strupčice, který už mě (teda spíš moje Spartan tričko) přátelsky pozdravil (AROOOO!!) na předávce Lipno. To je vlastně jediný skalp, který na mě někdo získal. První úsek, druhý kilometr a hned předběhnutá, no to to bude vypadat, říkala jsem si. Ale...po zbytek trasy jsem už udržela čistý štít a předbíhala já ostatní 😊 Ale zpátky k těm krajinkám - do Rožmberku nejlepší kochačka. Ovšem jen v rozsahu, aby to nemělo vliv na výkon, takže žádné fotky na památku, selfíčka, panoramatické snímání a tak.

Druhý úsek jsem startovala před půl 12 v noci, takže tam jsem se celou dobu kochala cca půlmetrovým bílým flekem, který záhadně běžel pořád tři kroky přede mnou 😊😊 Přesto vím, jak ta trasa vypadá, protože jsem si ji tréninkově byla proběhnout v předstihu a stihla jsem i projít objekt zámečku v Kolodějích, kde druhý úsek končil. A celkově tuto oblast, byť "kolem Temelína" hodnotím jako hezkou, plnou luk a lesů. Třetí úsek už moc o okolní krajině nebyl, neboť úzký pruh cyklostezky sevřený mezi řekou a silnicí vedoucí z Prahy na Vrané a dál na jih, na mě romanticky nedýchá.

Pokud se nám poštěstí registrovat se na příští ročník a já budu v týmu, pak bych ráda okusila nějaký ten šumavský úsek - Nová Pec nebo tak něco (kapitáne, nevím jaký má ten úsek profil, takže třeba jen machruju a není to nic pro mě 😊).

Každopádně krajinu jsme vnímali i když jsme neběželi a "jen" dělali doprovod a zázemí běžcům z našeho auta na jejich předávkách a úsecích. Největší kouzlo okolní krajiny nás čekalo v neděli po probuzení (v 5 hod). Kombinace rána s frišným vzduchem, válející se mlhy a okolí Slapské přehrady, to už sílu mělo. Řečí předávek: Kamýk, Líchovy a Štola Josef, tahle oblast nás dostala. Ze Štoly Josef je i melancholická cover fotka u druhého dílu článku o VR.

Jeden z běžců Vašeho týmu trať absolvoval se zlomenou rukou v sádře - borec! Takže by mě zajímalo, jestli by své úseky běžel i kdyby tu sádru měl na noze ;)

Milda je borec, který trénoval v nemocnici potají na schodech po probuzení z narkózy, takže by nás nepřekvapilo, kdyby se do toho pustil i s nohou v gypsu :)) A stejně by nám dvěma asi naložil 😊

Letošní ročník Vltava runu je už minulostí. Tři týdny utekly jak voda a my nežijeme ve vzpomínkách (i když se k nim rády vracíme), takže pokračujeme v tréninku, v květnové (dnes už i červnové) výzvě, Kačka nově běhá s Garminy na levém zápěstí a do ostrého provozu je vzala rovnou na půlmaraton v Budějkách, holt žádná troškařka! 😊 Já jsem se vydala bruslit na Lužická jezera (top bruslařský zážitek) a vyhlížíme pražskou štafetu 14.6. Tak se tam s námi třeba přijďte potkat.