Výmluvy, výmluvy, výmluvy...
Kdo se nikdy sám před sebou nevymlouval proč dneska necvičit, nechť hodí kamenem...
Myslím, že to známe všichni. Někdy se nám prostě NECHCE, ale málokdo to chce přiznat sobě, nebo třeba i svému okolí, nahlas. "Nechtěla jsi jít dneska běhat?", "Jo, chtěla, ale mně se vlastně moc nechce." Cvičení je sice zábava, děsně cool a in, ale především v začátcích je to otázka vůle. A abychom nemuseli přiznat, že tu vůli až tak velkou nemáme, raději si vymýšlíme výmluvy proč to zrovna dneska nejde. A pak za to přece my nemůžeme, protože cvičení nám zhatily nepříznivé okolnosti 😊
Jedním z faktorů může být počasí: dneska je moc teplo, dneska je dost zima (pokaždé se teplota odchýlila od našeho ideálu cca o dva stupně), dneska je hodně větrno - to se mi pak špatně běží proti větru, dneska se venku ten vzduch ani nehne a v tom se nedá dýchat. Jasně, ne vždycky to jsou výmluvy, nemluvím tu o dnech, kdy i po poledni bylo mínus 13 nebo když řádil orkán Kyrill. 😊😊
Pak je tu čas. Včera jsem měla čas jen ráno a to bylo na aktivitu moc brzy. Ranní cvičení Tě probere na celý den. Nee, vážně to nejsou řeči. Já jsem si vždycky říkala, že to jsou jen namachrovaný řeči sportovců, že mě to naopak zničí a že pak nebudu moct fungovat. Ale....byla to moje VÝMLUVA. Na což jsem přišla, když jsem to zkusila, samozřejmě v létě, kdy Tě slunce táhne z postele už od šesti. A realita? Vážně Tě to nabije a hlavně, a to je můj nejvíc oblíbený důvod proč cvičit ráno: máš pro zbytek dne HOTOVO! Další výmluva na čas: přišla jsem pozdě z práce a to už nemá cenu něco dělat. Tak zaprvé, cenu to má vždycky!!! A pak, dát si prkno (plank) a nebo udělat 50 dřepů zabere (i obojí dohromady) cca 5 minut a ty máme všichni. Klidně u televize - u zpráv, seriálu nebo fotbalu, u plotny, místo sjíždění FB, IG, YT atd. Nebo klidně dřepuj u čištění zubů 😊 Výmluvou ohledně času by se dalo skončit, protože nestíhání je v dnešní době téma číslo jedna a kdo stíhá, tak je divnej a nebo něco fláká 😊
Specifická oblast může být také jídlo. Právě mám plnej žaludek, takže teď jít nemůžu. OK, ale za dvě hodiny Ti slehne, tak pak už by to šlo, neee? A nebo: s prázdným žaludkem mi to nejde. To je taky pochopitelný. Ale o tom to prostě je. Když chci něco dělat, tak udělám aspoň něco (když už ne maximum) pro to, aby to vyšlo co nejlíp. Když chci jít na večírek, na ples nebo na rande, tak se přece taky dopředu připravím, rozmyslím si co si vezmu, jestli to mám vyprané/vyžehlené, namaluju se, umyju vlasy. Tak proč, když CHCI (aha, nebude ten kámen úrazu tady!? 😊) jít cvičit, si nepřipravím nějakou svačinu v předstihu nebo si nekoupím aspoň banán apod.?
A taková nejvíc obecná výmluva...dneska nemám náladu. Tak na náladu vyzrajete právě nejlíp cvičením! Protože pocit z toho, že jsem udělal(a) něco pro sebe, je TOP. Sice se mi v práci nedaří, ale....aspoň budu mít hezčí zadek. Sice jsme se nepohodli s partnerem/kamarády, ale při běhu si vyčistím hlavu a získám odstup.
Víte, že razíme názor, poslouchat své tělo a přizpůsobit tomu zátěž nebo třeba i vynechat. Ale pokud si 1 cm kůže rozříznu o papír a kvůli tomu bych neměl(a) aspoň 2 dny radši nic dělat...To už je zase výmluva 😊
Každopádně, neříkáme, že jsme všichni mistři ve vymlouvání ani že se my dvě nikdy nevymluvily ze cvičení. Jen je to něco jiného, "muset" zapsat důvod necvičení do té sdílené tabulky. Obzvlášť, když je to už několikátý den po sobě... 😊
A hlavně! A to je taky pravda, které asi uvěříte až když si ji zažijete na vlastní tělo. Zlepšit se, zpevnit, vytvarovat, zesílit...to všechno trvá dlouho a je za tím hodně úsilí. Ale zhoršit se, ochabnout, "rozkydnout se" a celkově zeslábnout, to jde rychlostí blesku. A pak vás SAKRA mrzí, že jste neměli víc vůle.