Winter Run Brno 2020
Dnešní článek bude tak trochu speciální. Budu totiž psát o závodě, kterého jsme se ani já, ani Gábi nezúčastnily, ale přesto si myslíme, že si alespoň krátkou stať zaslouží.
Bystří už podle nadpisu pochopili, že se bude jednat o text pojednávající o brněnském Winter runu , který se konal tuto sobotu, tedy 18.1.2020 a byla to již druhá zástávka seriálu zimních běhů v letošním roce (první závod se konal před týdnem v Hradci Králové, ale zde DCKM tým neměl bohužel žádného zástupce ve startovním poli). Gábi tentokrát svou účast v Brně musela omluvit kvůli pracovnímu výjezdu do českého Aspenu (čti do Špindlu), kde se ale úplně neflákala a závodila aspoň na lyžích. 😊 No a já sedím doma, protože ctím šestineděli, které se ve čtvrtek přehouplo do své druhé půlky.
Když nad tím teď tak přemýšlím, tak Gab se zimního závodu v jihomoravské metropoli nezúčastnila vlastně ještě nikdy a já aktivně jen vloni. A to jsem zas původně chtěla psát něco o srdcovce, tak si to asi nechám zase až na Budějky. 😊 Každopádne v roce 2017 jsem coby těhule byla aspoň u trati a fandila Davidovi, Kamče a Petrovi. Bylo tenkrát asi -12, celá trať byla namrzlá a v zatáčce, u které jsem postávala, sebou každou chvíli někdo říznul o zem (včetně Davida), takže to byl skutečně nezapomenutelný zážitek. 😊
Vloni bylo pouhých -5 a já se na trať vydala s kočárem, ve kterém si hověl rok a půl starý Kryštof. Asi 100m zas startem se mi rozvázala tkanička a spadl mi z ní čip, který jsem si dala do kapsy, aby i z té vypadl a naháněla mě s ním nějaká běžecká kolegyně. Navíc jsem musela za běhu krmit Kryštofa nejen stravou duševní, tedy vyprávěním o tom, jak dělá pejsek, kočička, atd., ale taky vším možným jedlým, abych ho udržela v klidu v kočárku. Byl to tedy taky moc prima zážitek. 😊
Ale teď už k letošnímu ročníku. Hlavně pro DCKM rodinu byl tenhle brněnský výjezd dost speciální a to proto, že se David prvně odhodlal vypravit se s Kryštofem sám někam přes noc a navíc se ho rozhodl i přihlásit na jeho první běžecký závod (resp. ten závod už byl Kryštůfkův druhý, protože první pokus proběhl vloni v Budějkách na Modrém běhu, ale tam nám to dítě po cca 50 metrech vzdalo, takže to snad ani nemůžeme počítat 😊 ). Protože se do Brna chystal taky Petr s dětmi, domluvili se kluci, že děti odběhnout své závody, pak si David střihne kratší čtyřkilometrovou trať, Petr pohlídá ratolesti a potom se vystřídají. Prostě vlk se nají a koza zůstane celá. :) Navíc stráví s dětmi skoro celý den na čerstvém vzduchu - zkrátka otcové snů! 😊
Během týdne jsme tedy začali sledovat předpověď a jako by to organizátoři Winter runu měli někde nahoře domluvené - od pondělí do pátku bylo nad nulou, bez deště a sněhových přeháněk, ovšem na sobotu už hlásili výrazné ochlazení a sněžení! A to se taky naplnilo. V sobotu ráno byla v Brně nejen pořádná kosa, ale hlavně ledovka, takže klasické podmínky ke startu. 😊
Dětem to bylo samozřejmě úplně jedno a ti úplně nejmenší, včetně našeho natěšeného Kryštofa, se v 10:30 postavily na start. K mému překvapení se tentokrát žádné stávkování nekonalo, náš malý závoďák celou trať skutečně dokončil po svých a s úsměvem na rtech přebral v cíli svou první medaili (o čemž jsem jako superšvihlá nejpyšnější matka, musela okamžitě informovat celou rodinu, blízké i vzdálené známé, sousedy a tak 😊 )!!!
Jako zkušený mazák se na start postavil i Petrův syn Tonda, který evidentně nefláká trénink a co nevidět začně konkurovat svému tátovi. Tentokrát se mu podařilo ve své kategorii obsadit krásné třetí místo! V takový úspěch nikdo nedoufal, takže na stupně vítězů si Tony střihl ještě jeden sprintík od auta, kde po svých bězích mladí borci relaxovali. 😊 No ještě že ty sviště máme a čas od času se tak při vyhlašování ozve i název našeho týmu 😊
V 11:30 už zazněl výstřel pro Davida a ostatní běžce, kteří vyráželi na trať dlouhou čtyři kilometry a hodinu poté stál ve startovním koridoru Petr a chystal se zaběhnout si svůj první osmikilometrový závod v této sezóně. Byla prý zima a sem tam dokonce i poletoval sníh, ale to během výkonu nikdo moc nevnímal a i oba dva velcí závodníci se do cíle tentokrát dostali bez pádu a zranění. Pak proběhlo klasické zhodnocení výkonů, poobědvání a hurá domů.
Tady jsem původně chtěla článek ukončit, ale při noční kojící pauze jsem, ani nevím proč, koukla na celkové výsledky brněnského závodu a zjistila, že David s Petrem se oba dva ve svých kategoriích umístili v...…… a na to si teda počkejte...….. v první destíce!!!!! Konkrétně byl DC sedmý a Sko devátý, a to si teda taky určitě zmínku zaslouží! Klobouk dolu, hoši! Evidentně vám ty výjezdy s dětmi svědčí, takže za mě můžete rozhodně brzy vyrazit znovu! 😊
Tentokrát nemohu závod zhodnotit podle svých oblíbených kritérií (alá počet a kvalita toitoiek, atd.😊), ale když kluci dorazili domů, Kryštof říkal, že to bylo "jobý, mami", chlubil se krásnou medailí s "brum brum", ujistil mě, že si po doběhu dal "aj", aby neměl kašel a k tomu dostal i banán. Ale hlavně se ptal, kdy poběží zase, takže myslím, že i letošní brněnský závod musel být super a těším se, že příští rok vyrazíme už v kompletní sestavě!