Winter Run České Budějovice 2020

Jestli jsem někdy psala, že bude článek krátký a nakonec z toho bylo psaní na dva dlouhé zimní večery, tak tentokrát můžu skutečně slíbit, že to krátké bude. Takový rychločtení, když na semaforu padne červená. 😊

Začneme klasicky trochou té historie. 

Rok 2016 - můj a Davidův první start v tomto závodě - mladí, krásní, bezdětní

Rok 2017 - na start se opět stavím já, David a přijíždí i Gábi - mladí zůstáváme, krásní celkem taky, ale v břiše se mi už nějaký ten měsíc klube Kryštof

Rok 2018 - já s Davidem jsme zase na startovní čáře, doplňuje nás nejen kočárek s půlročním miminem, ale taky pražská běžecká posádka ve složení Gábi, Kamča a Verča - Kryštof už 3 měsíce v noci nespí, takže minimálně u mě a Davida řeč o mládí a kráse být nemůže, ještě že to zachraňují ty holky 😊

Rok 2019 - na startu jsem já, Kamča, Petr a Špachy, David poprvé vynechává, protože má službu u Kryštofa, kterého už třetí den sužuje horečka - tři noci jsme se pořádně nevyspali, takže na krásu a mladistvý vzhled definitivně rezignuju

No a konečně rok 2020, který je rokem zcela výjimečným a to proto, že do závodu na čtyři kilometry nestartuje za tým DCKM nikdo. A co víc, nikdo nestartuje ani na trasu dlouhou osm kilometrů :( Co za to může u ostatních vlastně ani pořádně nevím, ale v naší rodině opět řádí vysoká teplota a nachlazení. Vzhledem k tomu, že už od minulého týdne jsme byli denně informováni o chřipkové epidemii, která řádí především na jihu Čech, není to zas tak překvapivé. Historie jakoby se chtěla opakovat a v pondělí u Kryštůfka propukla opět horečka. Naštěstí se teda záhy ukázalo, že příčinou je "pouze" nově prořízlá stolička. Ve čtvrtek ráno se však s teplotou probudil i David. U něj jsme nový přírůstek v dutině ústní vyloučili, a když se během dne přidala rýma, kašel a bolest kloubů, o chřipce nebylo pochyb. Se slzou v oku jsme teda konstatovali, že letos bude Winter Run v Budějkách bez nás :(

V sobotu ráno jsme se probudili do krásného dne s teplotou (tou venkovní, nikoliv tělesnou) okolo deseti stupňů. Po dešti, který předpovídali meteorologové na celý víkend (a řekněme si to upřímně, který byl po případné nemoci druhým důvodem, proč jsme neudělali on-line registraci na závod), nebylo ani památky a protože Davidovi se po dvou proložených dnech udělalo o něco lépe a alespoň jako doprovod juniora by účast na závodě zvládl, běžecký duch v nás opět ožil. K naší smůle ovšem ožil až okolo deváté, což je s dvěma dětma, nevyvenčeným psem, bydlištěm 25km od místa konání a uzavřením registrací do 10:00, docela šibeniční termín. Tady to nebudu zbytečně protahovat, v 9:38 jsme seděli všichni čtyři v autě a vyráželi na cestu. Pot valící se mi po zádech nemůžu rozhodně nazvat čůrkem, ale přibližoval se spíš niagarským vodopádům, ale co už. Aspoň jsem mohla mít pocit, že se toho běhu taky trochu aktivně účastním. 😊 

V 10:00 přesně (akorát totiž odbíjely kostelní zvony) jsem vybíhala z auta na Sokolském ostrově, a zatímco David řešil, kde zaparkovat a podobný blbinky, já se dotazovala, zda nám Kryštofa ještě zaregistrují. Slečny u stánků s přihláškami byly velmi příjemné a vstřícné, takže to vyšlo. DÍKY, DÍKY, DÍKY - v hlavě jsem už totiž viděla naše hystericky plačící dítě, které jsme v autě parádně namotivovali na běh a teď mu budeme muset vysvětlit, že si číslo nepřipne a pro svou druhou medaili v běžeckém závodě nepoběží. A to fakt nechceš!

Takže zaplaceno a mastím si to zpátky k autu, Kryštofovi David připíná číslo a čip, zatímco si já nahazuji Lindu do nosítka a akorát když přicházíme do místa startu/cíle, ozývá se z reproduktorů, že za 5 minut se mají děti řadit v koridoru, kde se budou fotit a poté vybíhat. Během těch pár minut stíháme ještě fotku na stupních, i s maskotem medvědem a zdravíme taky Kryštůfkovi fans (čti babičku a dědu). Ani se nenadějem a jde se na to. K. si ještě vybírá, který z rodičů mu bude dělat doprovod na trati - los padne na Davida, takže já se vzdaluji za zábranu a celý závod dokumentuji. 

Upřímně, když vidím, jaký okruh mají mrňata uběhnout, tak se trošku obávám, jestli to Kryštof dá, ale kdyby to nezkusil, tak se to nedozvíme, že jo. Takže výstřel a už ženou! První i druhá zatáčka, rovinka okolo plaveckého bazénu, mávání fotografovi - všechno v pohodě. Jsou cca v půlce a přichází malá krizička. No jo...přepálenej start a to jsme ho na to upozorňovali! 😊  V tu chvíli ovšem na chvost závodního pole přijíždí cyklista Zdenek (který už ty nejrychlejší běžce bezpečně dovedl do cíle) a ten, resp. zvuk jeho zvonku na řídítkách, našeho malého běžce dost silně namotivuje, takže běží vesele dál. V cílové rovince uvidí prarodiče, před kterýma je taky třeba se trochu blýsknout, zabere a je tam! 😊 Druhý závod dokončen a to opět s úsměvem na rtu, kéž by ho to takhle bavilo pořád. Zkušeně už sklání hlavu pro medaili, směje se na fotografa a nechává si gratulovat jako starej mazák. 😊

Protože Linda nejen celou cestu do Budějek, ale i kompletně celý závod prospala a co nevidět se přihlásí o slovo její hlad, moc se v zázemí nezdržujeme, přesouváme se k autu a pomalu vyrážíme ku domovu. 

Závěrem bych opět chtěla říci jedno veliké DÍKY všem, kteří se podílejí na organizaci tohoto závodu a celého seriálu zimních běhů. Ač jsme se tentokrát zdrželi poměrně krátce, tak jsme si i tak moc užili a pokud všechno půjde podle plánu, vyrazíme za vámi letos v zimě ještě jednou.