Winter Run Praha 2020

A je po všem! Winter run 2020 byl v sobotu zakončen v Praze a stal se minulostí, na kterou nám ale zůstanou moc prima vzpomínky. 😊

Na rovinu přiznám, že jsem neměla v plánu se Ladronky zúčastnit. Už když jsem byla těhotná, tak jsem si říkala, že celý Winter run je pro mě letos pasé, protože nejsem blázen. Porodila jsem během vánočních svátku, a jak jsem již zmínila v postu na IG, tak šestinedělí prostě ctím. Kromě chůze s kočárkem jsem se do žádných větších aktivit nechtěla pouštět a to jsem taky dodržela.

Ačkoliv v týdnu po budějovickém závodě jsem těch prvních 6 týdnů zdárně zakončila, tak vláčet novorozeně z Krumlova do Ostravy nebo do Olomouce, mi přišlo přeci jen trochu přes čáru. O výjezdu na poslední závod seriálu do Prahy jsem byla ochotná uvažovat, ale jen kvůli Kryštůfkovi, protože jeho ty dětské závody očividně dost chytly - doma pyšně chodí okolo svých dvou medailí a každou chvíli běhá po bytě a tvrdí nám, že trénuje. 😊

Člověk míní, život mění a co se tedy nestalo! Po zveřejnění mého posledního článku o budějovickém závodě, jsme od pořadatelů Winter runu dostali jako K&GBloK nabídku volné registrace a to bylo znamení!!! 😊 Znamení, že flákání a nic nedělání už bylo dost a že bych se nad svou účastí měla aspoň zamyslet. To jsem tedy udělala a rozhodla jsem se, že právě Ladronka bude místem, kde se po porodu zkusím zase znovu rozběhnout. Gábi věděla, že tenhle závod bude bez její účasti, protože mají naplánovanou rodinnou oslavu, a tak jsem volné registrace využila pro sebe a pro Kryštofa. Opět budu ale upřímná a přiznám se, že jsem stejně měla v hlavě pro všechny případy připravený záložní plán (čti výmluvu-na počasí, děti, zdraví, kojení...) a když bych se na to necítila, přenechala bych svou registraci Davidovi. Sponzoring nesponzoring! 😊

Já s Kryštofem jsme tedy byli přihlášení na 4 km a 400 m a David vyčkával. Vyčkávala i Kamča, která Ladronku taky nechtěla vynechat, ale oba dva čekali tak dlouho, až bylo nakonec vyprodáno. V posledním týdnu před závodem, ale pořadatelé na FB umístili informaci, že na 4 i 8km ještě několik desítek registrací bude k dispozici v den závodu, čehož nakonec využil David a registroval se v sobotu ráno na 8 km, zatímco Kamča ještě ve čtvrtek ukořistila startovní číslo na běžecké tržnici. Na start jsme se tedy nakonec postavili ve čtyřech (díkybohu ne na čtyřech, ač jsme v pátek v podvečer stihli ještě sedánek s Gabčou 😊) a kromě dětské osmistovky, měl náš #DCKM tým zástupce na každé vzdálenosti.

Co se počasí týče, tak závod nezklamal, ostatně jako každý rok. Moc nechápu, proč se Ladronce říká právě Ladronka. Soudě podle posledních let, kdy se místního Winter runu účastníme, by daleko výstižnějším bylo označení Větrná Hůrka nebo třeba Vídrholec. 😊Předpověď na tuto sobotu však vypadala celý týden dost příznivě. Slibovala 11 stupňů a polojasno. Naštěstí jsem významně poznamenaná výchovou své mamky, která nám na minikárové závody v červnu vždycky přibalila i lyžařské kombinézy...protože nikdy nevíš, kdy to foukne od Sibiře, že jo! 😊 A já teď dětem balím oblečení v hodně podobném modu. Takže ač jsem si původně říkala, že softshelka pro Kryštofa bude bohatě stačit, na poslední chvíli jsem sáhla na věšáku i po jeho zimní bundě a dobře jsem udělala. Teplota se totiž podle teploměru, během dne vyšplhala až na slibovaných 11, ale k tomu od božího rána fičel tak ledový vichr, že pocitově bylo asi tak pět, místy možná i -5. 😊

Okolo půl desáté jsme tedy společně s mojí mamkou=hlídací babičkou=velkou DCKM fanynkou dorazili na Ladronku a bez většího otálení jsme šli svižnným krokem rovnou vyzvednout startovní čísla, abychom se trochu zahřáli. Budu se opakovat, ale stejně jako v každém článku musím uvést, že vydávání balíčků i nové registrace běžely jako po másle, u stánků byli všichni moc milí, ochotní a rychlí, takže během pěti minut už jsme s Kryštofem mohli zahájit přípravu na dětský závod. Ta obnášela v první řadě obhlídku trati na odrážedle, pozdravení cyklisty Zdendy, připevnění čipu a čísla a taky vyfocení našeho miniběžce. Když jsme všechny tyhle aktivity měli zdárně za sebou, mohli jsme směle vyrazit do startovního koridoru.

Malej závoďák sice celý týden tvrdil, že poběží s babičkou, která se na to psychicky připravovala, ale nakonec se chvilku před startem rozhodl pro tatínka, stejně jako v Brně i v Budějovicích.😊 Ještě jedna společná fotka s ostatními dětskými nadšenci, plácnutí s medvědem, nahození úsměvu, odpočet a už běží. Jde mu to krásně, jen zhruba po tří stech metrech se v něm probudí srdce přírodovědce, zastaví se a chvíli zkoumá, co to pučí na keři. 😊 David situaci naštěstí rychle zachraňuje, když zmíní, že ho dobíhá holčička, což Kryštofa hecne a běží dál. My s mamkou fandíme před cílovou rovinkou, kde chytí Kryštof za ruku i mě, takže do cíle nakonec dobíháme jako Hujerovi, pěkně všichni tři najednou. 😊

Během chvilky, kdy se Kryštof vydýchává, akorát přichází Kamča. Pozdravíme se, prohodíme pár slov a už si jde vyzvednout startovní číslo, které rovnou i přeregistruje na své jméno. Potom nám zbývá zhruba půl hodinka do výstřelu, takže se přesouváme k autu, kde já teplé svršky odhazuji, zatímco dítěti zimní bundu a teplejší čepici naopak nandavám. K místu startu se dostáváme ve chvíli, kdy už je koridor téměř zaplněný. Prodereme se zhruba do půlky startovního pole, ani si toho nestihneme moc říct a už vybíháme.

Kamča měla od běhu měsíční pauzu, kvůli bolavým zádům, já jsem nazula běžecké tenisky po čtvrt roce (když pominu nedělní běh minulý týden, kdy jsem víceméně jen testovala, jestli si tělo na ten rychlejší pohyb vůbec vzpomene a ze kterého mě ještě v pátek bolely nohy 😊), takže si to obě chceme hlavně užít a tomu odpovídá i naše pohodové tempo. Po cestě si tak můžeme i trochu povídat. Celý první kilometr nám fouká vítr do zad, a když se u vysílače otočíme směrem zpět ke startu, jsme schované mezi stromy, takže fujavici ani moc nepociťujeme. Na startu máváme všem třem našim fanouškům a z reproduktorů se dozvídáme, že nejrychlejší žena právě doběhla do cíle. Chvíli sice zvažujeme, jestli si to nezkrátíme a neobsadíme tak druhou a třetí pozici na stupních vítězů, ale nakonec to zavrhneme a běžíme dál.😊 Asi i díky klidnému tempu, které máme nastavené, hravě zdoláváme mírné stoupání u Vypichu a už se zase otáčíme zpátky ke startu, resp. cíli. Když míjíme naše zaparkované auto, je cílová rovinka už téměř na dohled, a tak si navzájem odsouhlasíme, že je na čase do toho pořádně šlápnout a dát si oblíbené závěrečné čelíčko. Za hlasitého povzbuzování nejen našich, ale i všech dalších přihlížejících fanoušků tedy zrychlujeme a s úsměvem na rtu finišujeme. Dnešní běh byl skutečně během pro dobrý pocit, kterého se nám také dostává (místo klasického náběhu na srdeční zástavu😊). Medaile na krku, jdeme si pro teplý čaj, ovoce a závin a pak už se přesouváme k naší skupince, kde závodní štafetu předáváme Davidovi.
Nevím, zda to bylo pouze tím, že při běhu člověk okolní podmínky moc nevnímá, ale jakmile se zastavíme, tak začne strašně foukat. Během chvilky tak slušně vymrzáme, i přesto že na sebe ihned navlékáme teplé bundy. Vyfotíme se tedy s Davidem, popřejem štěstí a chceme jít do nějakého stánku pro další teplý čaj. Bohužel u jediného občerstvení, které je uvnitř budovy, se táhne fronta dlouhá až k venkovnímu dětskému hřišti :( Tohle je asi jediná výtka, kterou k celému závodu mám. Příště prosím víc stánků, kde bude možné se alespoň trochu vnitřně zahřát. 

My se tedy snažíme dostat teplo do těla alespoň mohutným fanděním, honěním Kryštofa po parku a skákáním panáka. Naštěstí je David docela rychlík, moc dlouho nás čekat nenechává a po necelých 44 minutách už ho máme v cíli. Protože běžel celý závod v kraťasech, nemá ani on moc chuť se zdržovat "na mrazu" a tak zázemí závodu poměrně rychle opouštíme, abychom se zahřáli v teple aut.

Zakončení seriálu na Ladronce bylo i přes sakra větrné počasí rozhodně vydařené. Stejně jako v předchozích letech tady naplno platil název závodu Winter run a tak to má být. V ideálních podmínkách umí totiž běhat každej, zatímco běh v počasí, ve kterém by ani psa nevyhnal, ten je jen pro opravdické fajnšmekry. 😊

I když jsem v letošním roce zvládla pouze jeden jediný závod z celého bežeckého seriálu, jsem ráda, že jsem se pro svou účast nakonec rozhodla. Řekněme si to na rovinu, ostatní členové #DCKM týmu závody letos zatím trochu flákají 😊, a tak alespoň za ty, kteří běželi, bych moc ráda poděkovala všem organizátorům Winter runu. Děkujeme za fantastické závody, na které vždy s chutí vyrážíme a budeme vyrážet i nadále. Ačkoli jsem našla jednu drobnost, která by se dala do příště vylepšit, rozhodně se nejedná o nic zásadního, co by ohrozilo naši účast a proč bychom vás zanevřeli. Chtěla bych vyzdvihnout i pozávodní servis, který máte zmáklý taky na jedničku. Výsledky jsou na webu téměř okamžitě, fotky a personifikované diplomy jsou ke stažení druhý den po závodě a to se tedy jen tak nevidí!

Ještě jednou tedy moc děkujeme za to, co děláte a příští rok se těšíme opět na viděnou na startovní čáře! 😊