V půlce května jsme byly s Kač na dovolené. Zní to jako dokonalá idylka, my dvě na dovolené... ale tak nějak to přesně NEBYLO. Měly jsme tam s sebou celou smečku, jak dětskou, tak chlapskou a ještě jednu kamarádku, taky s celým rodinným ansáblem.

Je to za námi a já nevím, jestli chci napsat díkybohu nebo spíš bohužel. Byla to sobota plná srandy, sluníčka, skvělý atmoféry, ale taky den o 38.000 krocích, 400m převýšení a o běžecké krizičce. To všechno ke štafetovému závodu NoMenRun prostě patří a já jsem moc ráda, že jsem i letos byla součástí týmu DCKM girls.

Po roční pauze konečně zase na RunTouře v Budějovicích. Díky vskutku aprílové změně počasí v průběhu týdne to spíš vypadlo jako Winter run. Ikdyž vlastně ne, při něm totiž letos v lednu taková kosa nebyla. 😊

Vlastě ani pořádně nevím, jak se to seběhlo, ale v sobotu jsme se s celou rodinou ocitli na vyvrcholení winterrunové sezóny v Praze na Ladronce. Konal se tu poslední závod tohoto seriálu a já jsem nakonec stála na jeho startu. Pokud budete pokračovat ve čtení, dozvíte se třeba i to, jak jsem si doletěla do cíle. 😊